Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Pracovní úrazy a jejich posuzování z pohledu judikatury

2.3.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2018.05.01
Pracovní úrazy a jejich posuzování z pohledu judikatury

Mgr. Veronika Plešková, Mgr. Andrea Drozdíková

Pracovní úrazy jsou dalším z řady nevyčerpatelných témat pracovního práva, s nímž se dříve či později nutně setká každý zaměstnavatel. Ačkoliv základní definice obsažená v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP”)  vyvolává dojem, že už jasnější být nemůže, životní situace, do nichž se dostáváme, nás pravidelně přesvědčují o opaku. Dokonce i lyžování s klienty zaměstnavatele, při němž dojde k úrazu, může představovat úraz pracovní, jak si ukážeme na poměrně nedávném případu řešeném Nejvyšším soudem. Vezměme ale vše popořádku.

DEFINICE PRACOVNÍHO ÚRAZU

Nahlédneme-li do § 271k ZP, dozvíme se, že pracovním úrazem je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na vůli zaměstnance krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. V praxi je první část tohoto ustanovení srozumitelná bez obtíží. Komplikace obvykle nastává až u druhé části („…při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním”). Důvodem není nedostatek lidskosti zaměstnavatelů, ale zkrátka fakt, že uznání úrazu jako pracovního může mít nedozírné následky pro budoucí závazky společnosti. Pokud by zaměstnavatelé uznávali úrazy jako pracovní bez řádného prošetření, vystavovali by se riziku jejich neuznání ze strany pojišťovny a veškerá plnění by zaměstnancům - velmi pravděpodobně také bezdůvodně - museli hradit ze své kapsy.

POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE SPOJENÉ S PRACOVNÍM ÚRAZEM

Podle § 105 ZP je zaměstnavatel povinen vyšetřit okolnosti a objasnit příčiny pracovního úrazu, a to za účasti poškozeného zaměstnance, svědků a odborové organizace, působí-li u zaměstnavatele. Vyhodnocení, zda je úraz pracovním, je čistě na zaměstnavateli. Ten je v tomto ovšem kontrolován soudy v případném sporu týkajícím se daného pracovního úrazu.

Zaměstnavatel je dále povinen evidovat úraz v knize úrazůohlásit pracovní úraz příslušným osobám a institucím (viz § 4 odst. 1 nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, v platném znění.

V ustanovení § 105 odst. 4 ZP je vedle této ohlašovací povinnosti také zakotvena povinnost odeslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím, jejich konkrétní výčet je pak opět stanoven ve zmíněném nařízení, konkrétně pak v ustanovení § 6 nařízení vlády. Pro ohlašování úrazu v zásadě není stanovena forma, kdežto záznam o úrazu je přílohou č. 1 k nařízení vlády. Tento a případné další související formuláře jsou dostupné na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí.

V neposlední řadě je potřeba po úrazu přijmout opatření proti opakování pracovních úrazů.

Všechny tyto povinnosti mohou být předmětem kontroly ze strany inspektorátu práce (viz § 17 a 30 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ZIP”) a v případě zjištění nedostatků v této oblasti může inspektorát práce sankcionovat zaměstnavatele uložením pokut až do výše 400 000 Kč, 1 000 000 Kč, 2 000 000 Kč (podle konkrétně porušené povinnosti).

ZPROŠTĚNÍ SE ODPOVĚDNOSTI NAHRADIT ŠKODU NEBO MAJETKOVOU ÚJMU

Ačkoliv je jinak odpovědnost zaměstnavatele objektivní, tedy nezkoumá se jeho zavinění, přesto zákonná úprava přiznává zaměstnavateli možnosti, kdy se může zcela nebo zčásti zprostit povinnosti nahradit zaměstnanci poškozeného úrazem škodu či nemajetkovou újmu (dále jen „škoda”). Zcela se lze zprostit této povinnosti v případě, že zaměstnanec zaviněně poruší právní a ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění BOZP, ačkoliv byl s těmito řádně seznámen a jeho znalosti a dodržování těchto byly soustavně kontrolovány, nebo došlo-li k pracovnímu úrazu z důvodu opilosti (či zneužití jiných návykových látek) a zaměstnavatel tak nemohl vzniku škody zabránit.

Pokud byly výše uvedené skutečnosti jen jednou z příčin vzniku škody, zaměstnavatel se zprostí své povinnosti jen zčásti. Částečné zproštění je dále možné, choval-li se zaměstnanec v rozporu s obvyklým způsobem chování či jednal lehkomyslně, přičemž si musel být vzhledem ke svým zkušenostem a kvalifikaci vědom, že si může způsobit újmu na zdraví.

PŘÍKLADY Z PRAXE

Samozřejmě se tu a tam vyskytují učebnicové příklady - řidič autobusu je v pracovní době při řízení autobusu účastníkem dopravní nehody; skladník při přenášení krabic, jež má v popisu práce, uklouzne a zlomí si nohu apod. Pochybnosti však vnášejí nestandardní situace. K posouzení některých z nich nám může pomoci vymezení zakotvené v novelizovaném § 274 ZP a násl., jež uvádí, že v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů není:

  • cesta do zaměstnání a zpět,

  • stravování,

  • vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani cesta k němu a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.

Pro zhodnocení těch ostatních se pak musíme spolehnout na rozhodovací praxi soudů.

Stravování

Z judikatury již víme, že úraz způsobený na cestě za účelem stravování nebo zpět bude uznán jako pracovní, pouze pokud k němu dojde v prostorách spadajících do sféry zaměstnavatele. Tento závěr plyne z rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1824/2005 ze dne 6. 6. 2006, v němž Nejvyšší soud vyjádřil názor, že zkrátka nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby plnil svoje preventivní povinnosti v oblasti BOZP v objektech, které jsou mimo jeho sféru působení.

Naopak v jiném rozsudku (sp. zn. 21 Cdo 4410/2013 ze dne 12. 10. 2014), který se zabýval případem učitelky, jež uklouzla na mokré podlaze při cestě pro čaj do školní jídelny a způsobila si tím úraz, Nejvyšší