dnes je 17.7.2019
Input:

Přehled judikatury trochu jinak - Oprávněné zájmy zaměstnance na pracovní cestě

26.6.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2019.14.04
Přehled judikatury trochu jinak – Oprávněné zájmy zaměstnance na pracovní cestě

JUDr. Petr Bukovjan

Judikát
Tím ustanovením, kolem kterého se to všechno točilo, byl § 153 odst. 1 ZP. Zní následovně: „Podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel; přitom přihlíží k oprávněným zájmům zaměstnance”. Jak asi tušíte, spor byl zejména ohledně té poslední části – v jaké míře má zaměstnavatel při určení podmínek pracovní cesty zohledňovat oprávněné zájmy zaměstnance.

Skutkový stav byl poměrně zašmodrchaný. Pokud to zjednoduším, zaměstnanec pracoval jako řidič kamionové dopravy, vedl se zaměstnavatelem dlouholetý spor o platnost výpovědi z pracovního poměru a aby toho nebylo málo, žaloval ho posléze též o zaplacení peněžité částky na náhradě mzdy za překážku v práci na straně zaměstnavatele dle ustanovení § 208 ZP. Byl totiž přesvědčen, že zaměstnavatel neplnil základní povinnost vyplývající z pracovního poměru a nepřiděloval mu práci. Zaměstnavatel se bránil tím, že nešlo o překážku v práci na jeho straně, ale na straně zaměstnance, protože ten prý odmítl ve třech případech bez oprávněného důvodu nastoupit na pracovní cestu. Byla to přitom vždy cesta zahraniční a trvající několik týdnů.

A tady jsme u výše uvedeného paragrafu. Zaměstnanec se hájil mj. tím, že zaměstnavatel mu určil podmínky pracovní cesty v rozporu s právními předpisy, protože mu nezajistil ubytování pro výkon běžné týdenní doby odpočinku (za ubytování nelze pro tento účel považovat odpočinek v kabině vozu, byť opatřené lehátkem, jak to předpokládal zaměstnavatel) ani mu neposkytl dostatečnou zálohu a tím rezignoval