Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Přehled judikatury trochu jinak - Souběh funkcí

18.7.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2018.16.05
Přehled judikatury trochu jinak – Souběh funkcí

JUDr. Petr Bukovjan

Judikát
SOUBĚH FUNKCÍ

Sportovní terminologií by se dalo říct, že to je tak trochu „pingpong”. Na jedné straně stolu Nejvyšší soud, na straně druhé Ústavní soud a na míčku je napsáno „souběh funkcí”. Poté, co Ústavní soud považoval za nedostatečné pracovněprávní i obchodněprávní argumenty Nejvyššího soudu, proč nepřipustit souběžný výkon funkce statutárního orgánu a závislé práce na vysoce postavené funkci v pracovněprávním vztahu, a zrušil jedno z jeho rozhodnutí, bylo na dovolacím soudu, aby se s uvedenou problematikou znovu vypořádal a odpověděl zejména na otázky, proč si člen statutárního orgánu a příslušná obchodní korporace nemohou upravit vzájemná práva a povinnosti prostřednictvím smlouvy o výkonu funkce, pro který si zvolí režim zákoníku práce, a proč nemůže být obchodní vedení (nebo jeho část) svěřeno statutárnímu orgánu coby zaměstnanci v pracovněprávním vztahu, když obecně lze toto oprávnění delegovat na jiné osoby, kterými mohou být i zaměstnanci korporace.

Nejvyšší soud (konkrétně senát 21) se před více než rokem vyjádřil. Jeho základní (staro)nové argumenty se dají shrnout do následujících závěrů:

  • Z postavení statutárního orgánu (jeho členů, jde-li o kolektivní orgán - představenstvo) je zřejmé, že při výkonu své funkce (jako statutárního orgánu) nenaplňuje (nemůže naplňovat) znaky, jimiž zákoník práce charakterizuje vztahy pracovněprávní. Není nikoho, kdo by mu byl nadřízen a mohl mu dávat pokyny k výkonu jeho činnosti. Již z toho je zřejmé, že činnost statutárního orgánu (popřípadě jeho člena, jde-li o kolektivní orgán) obchodní společnosti nebo družstva fyzická osoba nevykonává (nemůže vykonávat) v pracovním poměru.

  • Zákoník práce zakazuje, aby jeho režim byl vztahován pouze na základě vůle stran na jiné vztahy, než jaké vznikají při výkonu závislé práce nebo jaké vznikají v intencích ustanovení § 1 ZP v souvislosti s výkonem závislé práce.

  • Uvedené samozřejmě neznamená, že by si strany smlouvy o výkonu funkce (nebo jiné smlouvy sjednané mezi společností a statutárním orgánem) nemohly dohodnout taková ujednání, na základě kterých by se statutárnímu orgánu dostalo při výkonu jeho činnosti pro společnost (obchodního vedení) podobných oprávnění (výhod), jaké má zaměstnanec v pracovním poměru, ledaže by to zákon (o obchodních korporacích nebo jiný) zakazoval. Je tímto způsobem možné sjednat, že statutárnímu orgánu (členu statutárního orgánu) náleží dovolená, náhrady při překážkách v práci, odškodnění při poškození na zdraví, apod. Takovou smlouvou se ovšem nemůže založit pracovněprávní vztah, který by se řídil zákoníkem práce, a sjednaných plnění se strany mohou domáhat jen na základě jejich smlouvy.

Také proti tomuto rozhodnutí byla podána ústavní stížnost. Ústavní soud o ní sice ještě nerozhodl, ale mezitím se podobným případem zabýval jiný senát Nejvyššího soudu (totiž senát 27), a protože dospěl v některých parametrech k názoru odlišnému než jeho kolegové, předložil věc k rozhodnutí velkému senátu 31. Jeho závěry se sice týkají právní úpravy před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích, ale sluší se je ocitovat, protože mají význam pro výklad též stávajícího právního stavu, dosavadní vnímání Nejvyššího soudu trochu „posunují” a ony strany pingpongového stolu jsou si o něco blíže. Nejdůležitější pasáže z nového