dnes je 27.6.2019
Input:

Přehled judikatury trochu jinak - Vyúčtování cestovních náhrad

17.5.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2019.11.04
Přehled judikatury trochu jinak – Vyúčtování cestovních náhrad

JUDr. Petr Bukovjan

Judikát
Těch sporných věcí mezi nimi bylo více, mj. platnost rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Z  pracovněprávního hlediska byla ale nejzajímavější ta pasáž soudního řízení, v níž soudy posuzovaly nárok zaměstnance na stravné vyplývající mu z vykonaných pracovních cest. Zaměstnanec pracoval totiž u zaměstnavatele jako obchodní zástupce, pracovní cesty tedy nejspíše konal a po zaměstnavateli požadoval žalobou zaplacení 21 000 Kč právě na této cestovní náhradě. Zaměstnavatel se bránil tvrzením, že mu zaměstnanec nepředložil žádné doklady, z nichž by bylo možné takové právo dovodit. Na to pak kontroval zaměstnanec tím, že předpokladem pro vyplacení stravného je už jen to, že vykonal takovou pracovní cestu, při které mu nárok na stravné vzniká, a že to lze dovodit z elektronické knihy jízd nebo z výpisu z GPS, kterým bylo jím používané služební auto vybaveno.

Soudy nižších stupňů ani soud dovolací mu nicméně nevyhověly, a to především s odůvodněním, že neunesl důkazní břemeno a nepředložil doklady, z nichž by bylo možné jeho nárok na stravné vysledovat. Své rozhodnutí opřely soudy o ustanovení § 184 ZP ve spojení s ustanovením § 183 odst. 3 ZP, dle kterého jestliže se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné době, je zaměstnanec povinen do 10 pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty nebo jiné skutečnosti zakládající právo na cestovní náhradu předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad. Pokud tak zaměstnanec učiní, má zaměstnavatel dle ustanovení § 183 odst. 5 ZP tomu odpovídající povinnost do 10 pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů zaměstnancem provést vyúčtování cestovních náhrad a uspokojit jeho práva.

Nejvyšší soud připomněl, že lhůta 10 pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty nebo jiné skutečnosti zakládající právo na cestovní náhradu stanovená zaměstnanci k předložení písemných dokladů potřebných k vyúčtování cestovních náhrad zaměstnavateli je lhůtou pořádkovou, jejíž nedodržení neznamená zánik této povinnosti zaměstnance ani zánik práva zaměstnance na cestovní náhrady. Zdůraznil také smysl a účel ustanovení § 183 odst. 3 a 5 ZP ukládajících zaměstnancům a zaměstnavatelům ke splnění jejich povinností lhůtu