Jistý král požádal jednoho z nejstarších mudrců u dvora, aby mu vyryl do zlatého kroužku větu, která by vystihla absolutní světovou pravdu. Větu, která by byla tak spravedlivá, že by se dala použít na všechny životní situace a ve všech dobách. Větu, která by shrnula celý život. Prostě něco univerzálního.
Starý mudrc vrátil králi zlatý prsten, na jehož vnitřní straně bylo napsáno: "To pomine."
Věci pomíjivé a nepomíjivé
Míváme dva problémy. Ten první je v tom, že věci pomíjivé považujeme za věčné, a jsme zděšení, když nás sám život přesvědčí, že to tak není.