Nasreddin dostal hlad. Zašel proto do obchodu s potravinami. Když si myslel, že ho nikdo nevidí, vzal si notný kus uzeniny a rovnou ho snědl. U pokladny tvrdil, že si nic nevybral, že zatím jen prohlížel zboží. Jenže majitel obchodu měl oči všude a zahlédl Nasreddina, jak se cpe uzeninou. Oba se proto ocitli u místního soudce.
Ten vyslechl účastníky sporu a všiml si, že Nasreddinovi se lesknou koutky úst. Pak vydal verdikt: "Žaloba na odcizení se zamítá, protože není podložena dostatečnými důkazy. Jestliže však byl Nasreddin v obchodě jako na výstavě, je povinen zaplatit majiteli obchodu vstupné."
Nasreddin chtě nechtě musel vytáhnout zlaťák a dát ho majiteli obchodu.