SMRT V TEHERÁNU
Bohatý a mocný Peršan v doprovodu svého sluhy podřimoval přes
poledne v lahodném stínu zahrady svého domu. Vtom do sluhy něco vjelo a začal
naříkat na svůj špatný osud. V neklidu se obrátil na pána s úpěnlivou prosbou:
Pane, potřebuji Tvého nejrychlejšího koně, musím pryč, co nejdál na sever.
Pán se jej ptal, co se vlastně stalo. Sluha odpověděl: Přišla za mnou Smrtka a
hrozila, že na mne čeká. Pán dobrému sluhovi vyhověl a dal mu koně. Sluha bez
otálení vyrazil a pán se znovu pohroužil do klidu.
Navečer, když se ubíral zpět do domu, potkal i pán Smrtku. Dal se s
ní do řeči a jak si tak povídají, zeptal se na svého sluhu: Proč jsi mého
sluhu tak vyděsila? Co se stalo, že jsi mu hrozila? Smrt mu odpověděla:
Nechtěla jsem ho vůbec vyděsit, ani mu hrozit. Jen jsem se podivovala, že ho
vidím zde, tak daleko od Teheránu, kde se máme potkat.
(Autor neznámý)
Bohatý Peršan se Smrtkou v klidu rozpráví, zatímco sluha je ze
setkání vyděšen. Sluhovi schází nadhled, odstup, je křečovitý a rozhoduje se
zbrkle, pod vlivem momentální situace a možná i bludné interpretace. Bohatý
Peršan též ví, že jej smrt jako každého čeká, pravděpodobně vnímá širší
souvislosti a žije dle svého plánu. To vše lze shrnout do poselství jedné věty:
Tváří v tvář hrozbě jednej podle svého plánu.
Manažer se často ocitá pod tlakem. A právě tyto situace dávají
příležitost vyrůst, udělat se lidem, kteří nejsou situační a nerozhodují se
jen proto, aby v příštích vteřinách…