dnes je 23.9.2019
Input:

Problémy s pracovní dobou

31.5.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2019.12.04
Problémy s pracovní dobou

JUDr. Petr Bukovjan

ÚVOD

Když se podíváte do Ročního programu kontrolních akcí Státního úřadu inspekce práce na rok 2019, jednou z oblastí, na kterou se kontrolní orgány v letošním roce (stejně jako v letech minulých) zaměřují, je oblast pracovní doby a doby odpočinku. Ve zmíněném dokumentu je to odůvodněno tím, že „pracovní doba má (vedle odměňování, které ovšem s pracovní dobou a její evidencí v mnoha aspektech přímo souvisí) zásadní dopad na kvalitu pracovněprávního vztahu z pohledu zaměstnance a samozřejmě také na BOZP. Z dlouhodobých výstupů z kontrolní činnosti v oblasti pracovních vztahů a podmínek, i z podnětů a dotazů zaměstnanců, ale i zaměstnavatelů, je zřejmé, že rozvrhování pracovní doby v rozporu s pracovněprávními předpisy je jevem velmi častým, ať již se jej zaměstnavatelé dopouštějí cíleně či vědomě, nebo z neznalosti právní úpravy.”

Nelze, než tomu přisvědčit. V následujících řádcích se proto budu věnovat třem situacím spojeným s pracovní dobou, ve kterých by nemuseli mít zaměstnavatelé jasno.

ROZVRŽENÍ PRACOVNÍ DOBY A PRACOVNÍ REŽIM

Oba ty pojmy se k pracovní době vážou, ale jinak spolu nutně nesouvisí. Rozvržení pracovní doby vypovídá o tom, jakým způsobem je zaměstnanci naplňována v tom kterém týdnu pracovní doba. Základními typy rozvržení pracovní doby je rozvržení rovnoměrné (při něm zaměstnavatel rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, tj., v každém týdnu je pracovní doba stejně dlouhá), a rozvržení nerovnoměrné (délka pracovní doby se v jednotlivých týdnech liší a naplňuje se v průměru za vyrovnávací období). Vedle toho může zaměstnavatel rozvrhnout pracovní dobu zaměstnanci pružně nebo v rámci konta pracovní doby. Pomíjím pro tento účel případy, kdy si zaměstnanec rozvrhuje pracovní dobu zpravidla sám (např. při home office).

Pracovní režim je o něčem trochu jiném. Jde o to, zdali zaměstnavatel zařadí zaměstnance do směnného režimu, tj., že zaměstnanec se bude s jinými zaměstnanci vzájemně a pravidelně střídat alespoň ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, nebo po něm bude požadovat práci toliko v jedné směně, a u zaměstnance tak k žádnému vzájemnému a pravidelnému střídání s jinými zaměstnanci docházet nebude (tzv. jednosměnný pracovní režim). Význam pracovního režimu spočívá především v tom, že od něho se odvíjí délka stanovené týdenní pracovní doby zaměstnance – viz ustanovení § 79 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

Občas slýchávám, že zaměstnanec pracující v jednosměnném pracovním režimu nemůže mít pracovní dobu rozvrženu nerovnoměrně, protože tento způsob rozvržení pracovní doby je prý automaticky spojen se střídáním směn, a naopak, že u zaměstnance se směnným režimem je vyloučeno rovnoměrné rozvržení pracovní doby. Pravda to samozřejmě není. Jak jsem uvedl výše, způsob rozvržení pracovní doby a povaha pracovního režimu jsou dvě na sobě nezávislé věci. V praxi jsou běžné případy, kdy se zaměstnanec s jinými střídá vzájemně a pravidelně třeba i ve třech směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích (pracuje ve třísměnném pracovním režimu), ale jeho stanovená týdenní pracovní doba 37,5 hodiny je naplňována v době od pondělí do pátku každý týden stejně. Má tedy pracovní dobu rozvrženu rovnoměrně. Stejně tak se setkáte u řady zaměstnavatelů s tím, že zaměstnanec pracuje v delší, např. 11hodinové směně, s nikým se ve směnách vzájemně a pravidelně v rámci 24 hodin po sobě jdoucích nestřídá a na jednotlivé týdny mu zaměstnavatel rozvrhl různý počet takových směn. Tento případ nelze posoudit jinak než jako jednosměnný pracovní režim s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou, která se zaměstnanci v délce 40 hodin za týden naplňuje v průměru za zaměstnavatelem zvolené vyrovnávací období.

SJEDNÁNÍ, NEBO INFORMACE?

Patří údaje o pracovní době do pracovní smlouvy? Pokud chce zaměstnavatel sjednat se zaměstnancem kratší pracovní dobu, tak bezpochyby ano. Pokud chce ale prostřednictvím pracovní smlouvy pouze splnit svoji povinnost informovat písemně zaměstnance ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 písm. e) ZP o délce týdenní pracovní doby a o jejím rozvržení, měl by si to rozmyslet a když už, tak si dávat pozor, jakým způsobem je to v pracovní smlouvě formulováno. Aby to bylo skutečně