dnes je 28.3.2024

Input:

S úsměvem i vážně - Outsourcing

19.11.2013, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 2 minuty

Manželé jsou v psychologické poradně na partnerské terapii. Manželka dlouze vypráví o svých pocitech a prožitcích. Chybí jí projev něžností, láskyplného vztahu.

Manželovi, jak se zdá, stále není zřejmé, o co jí vlastně jde.

V závěru sezení se terapeut zvedne, přijde k ženě, pevně ji obejme a vášnivě políbí. Když skončí, obrátí se na manžela: „Pochopil jste konečně, co Vaše žena potřebuje? Jste schopen jí to poskytnout aspoň dvakrát týdně?!“

Manžel se krátce zamyslí a pak odpoví: „Ale jo, pane doktore. Chápu. Myslím, že tak v úterý a ve čtvrtek bych ji k Vám mohl vozit.“

 

     V pracovním kontextu outsourcing vypadá jako velmi efektivní postup. Vyčleníme ze svých činností ty, které nevypadají jako náš core business, a svěříme je specialistům, kteří to udělají lépe. Zůstane nám více času a energie na to, co opravdu umíme. A v té „své“ oblasti se můžeme stále více zdokonalovat. I v profesi má mít outsourcing své meze. Specializujeme-li se příliš, ztratíme kontext a budeme schopni vykonávat svou činnost bez vědomí souvislostí. Soustředíme se především na to, CO a JAK děláme, unikne nám ale to podstatné - PROČ to děláme. Němčina má pro takový stav půvabné označení - „fachidiotismus“.

     Outsourcing můžeme přehnat i mimo práci. Francouzský spisovatel Villiers napsal na konci 19. století ve svém dramatu Axel: Život? To ať za nás dělají naši sluhové! My, i když sluhy nemáme, se můžeme takovému postoji přiblížit. Prostřednictvím využívání nejrůznějších „dodavatelů“ se dostáváme do situace, kdy naše životy za nás žijí jiní. Děláme to v soukromí i v práci. Postupně jsme tak delegovali na specialisty mnoho odpovědností,

Nahrávám...
Nahrávám...