dnes je 19.5.2024

Input:

Teambuilding - fenomén dnešní doby

1.2.2007, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 10 minut

Teambuilding - slovo, které před deseti lety prakticky nikdo neznal, zatímco dnes je frekventovaně skloňují personalisté, linioví manažeři i řadoví zaměstnanci. Proč si získal tak velkou známost a popularitu?

V dnešním pokračování seriálu o firemních outdoorových programech se zamyslíme nad historicko-společenskými souvislostmi teambuildingu, připomeneme jeho odborné základy a na několika příkladech ukážeme, v jakých situacích je vhodné jej užít. V souladu s terminologií z minulého článku se dnes budeme věnovat strukturovaným teambuildingovým programům, ostatní typy outdoorových akcí ponecháme vědomě stranou našeho zájmu.

KDE VZNIKLA POTŘEBA?

Doba „glajchšaltování“, státem organizovaného hlídání, aby náhodou někdo nechtěl vybočit ze stáda, neřku-li ostatní převyšovat, skončila listopadem 1989. Otevřel se nekončící prostor pro seberealizaci, rozvoj osobnosti a s ním i prosazování vlastních zájmů. Jak už to ale v historii bývá, kyvadlo vývoj se dramaticky přehouplo na druhou stranu. Místo socialistického kolektivismu vtrhl nekompromisně do českých luhů a hájů individualismus. Byl odstartován závod s mnohaslibným názvem „Najdi si své místo na slunci“.

Ve firemní praxi přinesl tento jev řadu pozitiv - vyšší pracovní nasazení, motivaci k osobnímu rozvoji, konkurenci jako motor vývoje. Každá mince má ale i druhou stranu. Ubylo času a nálady na soukromé rozhovory. V mnohých firmách odpadla řada dříve běžných příležitostí k neformálním setkáváním - odborové rekreace a sportovní hry, firmou organizované oslavy, leckde i obědy v závodní jídelně. Uzavřené kanceláře byly sice nahrazeny otevřenými prostory, nicméně tlak na pracovní výkon ze strany vedení společností výrazně narůstal. Na scénu navíc vstoupil internet a s ním fenomén mailování. Stupňování osobně konkurenčních vztahů začalo na mnoha místech přerůstat únosnou mez a narušovat vzájemnou důvěru. Důsledkem všech zmíněných jevů (a nepochybně i řady nezmíněných) začala mezi kolegy váznout běžná mezilidská komunikace. Klienti mi vyprávěli o případu, kdy si pracovník objednával propisovačku mailem, když daný referent seděl o dvě místa vedle něj a stačilo říci: „Franto, potřeboval bych propisku“. V tomto případě jde spíše o úsměvnou ilustraci. Neochota a neschopnost přirozeně, aktivně komunikovat však nezřídka omezují až paralyzují potřebnou spolupráci a tím negativně ovlivňují hospodářské výsledky firem.

Téměř na každém jednání slýchám otázku: „Co můžeme udělat proto, aby lidé řešili situace v předstihu, komunikovali již ve fázi zadávání úkolů, průběžně se informovali o vznikajících obtížích, dávali si zpětnou vazbu?“ Nabízím jednu z možných odpovědí: Budou-li se osobně znát (nejen jako mailová adresa a zastávaná pozice, ale jako lidé), sníží se jejich strach z odmítnutí druhou stranou. A rovněž zvýší pocit spoluodpovědnosti za vyřešení problémů, s nimiž ti druzí přicházejí. (Komu zastavíte spíše, neznámému stopaři nebo svému známému, který na Vás mávne?) Zase spolu začnou lidsky hovořit, nejen formálně (často mailem a alibisticky) komunikovat. Když se navíc naučí jak vést kultivovanou debatu, jak společně hledat řešení problémů, jak se informovat a dávat si zpětnou vazbu, posunou se kvalita spolupráce, lidská spokojenost a s nimi i úroveň dosažených výsledků o řád výše. A právě tyto výstupy teambuildingové programy nabízejí.

PĚT PILÍŘŮ OUTDOOR TRÉNINKU

Výjimečný efekt outdoorových kurzů je založen na pěti klíčových mechanismech. Vychází z autentického zážitku „nereálně reálných“ situací. Tuto slovní hříčku jsem si zvykl užívat jako ilustraci skutečnosti, že předkládané tréninkové úkoly nemají ambici být věrnou simulací problémů a činností, které manažeři řeší v každodenní pracovní praxi (na rozdíl od různých případových studií a počítačových simulačních her). Proto v nich nemohou stavět na rutině a využívat mnohokrát vyzkoušené vzorce chování. Zároveň však nejsou fikcí, nad níž diskutují v komfortním prostředí učebny bez rizika reálných konsekvencí. Mají zcela reálnou podobu s reálnými důsledky. Např. skupina staví vor z barelů a klád, na němž se v zápětí plaví přes jezero. Je-li práce nekvalitní, vor se rozpadne a aktéři se ocitnou na konci října v chladné vodě přehradní nádrže. Díky tomu je i chování účastníků přirozenější, bez výrazných známek stylizací.

Úkoly jsou vybírány tak, aby účastníci při jejich řešení museli překonávat sebe sama a dostávali se za hranice osvojených stereotypů. Důležitá je volba optimální náročnosti. Přiměřeně dlouhý, zvládnutý krok za hranice komfortní zóny vede k sebepotvrzení, posílení sebedůvěry a k odhodlání přijímat další výzvy. Výraznější neúspěch naopak sebedůvěry ubírá. Přitom právě sebedůvěra je jedním z nejdůležitějších faktorů pozitivně ovlivňujících aktivitu v komunikaci a rozvoj příznivých mezilidských vztahů.

Po dobu kurzu se programově smývá formální struktura skupiny. Do vůdčích rolí se mohou situačně dostávat nečekaní kandidáti, v procesu řešení úkolů objevíte skryté kreativce, svízelné situace odhalují, na koho je spolehnutí i v krizových podmínkách. Užitečná zkušenost pro soukromý život i pracovní praxi!

Neobvyklým pohledům na sebe i kolegy v týmu nahrává samo přírodní prostředí. Vytváří totiž nové pozadí pro naše fungování. Diametrálně odlišné od kanceláří a zasedacích místností firmy. A právě v kontrastu s neobvyklým pozadím můžeme odhalit řadu významných detailů, které nám dříve unikaly. Nabízí se podobnost s mimikry různých živočichů. Často si jich můžeme všimnout, jen když je přesadíme do jiných kulis.

Jako „basa tvrdí muziku“, jsou to skupinové rozbory, které dávají kurzu konečný efekt. Pomáhají účastníkům pojmenovávat často spíše intuitivně vnímané skutečnosti a „přetavit“ zážitek v zobecněnou a v praxi využitelnou zkušenost. Právě proto mají v kurzech nezastupitelnou roli a do značné míry určují jejich celkovou úroveň a dopad.

Společným působením uvedených faktorů dochází ve skupinách ke skutečně výrazným posunům. Traduje se, že k podobnému vývoji, jaký přinesou tři dny kvalitního teambuildingového kurzu, by bylo v běžném pracovním prostředí potřeba roku i více. Abychom tvrzení o blahodárném vlivu teambuildingu potvrdili alespoň drobným průzkumem, předložili jsme před časem šesti skupinám na začátku a na konci kurzu standardizovaný sociometrický test. U všech šesti skupin statisticky významně stoupl index soudržnosti, zároveň ve čtyřech případech klesl index skupinového napětí.

KDY ZVOLIT TEAMBUILDING?

Dost však obecných úvah. Podívejme se společně na tři konkrétní případy, v nichž teambuildingový kurz prokazatelně pomohl vyšší efektivitě fungování dané pracovní skupiny. Nechápejte však prosím tuto kapitolu jako konečný výčet situací vhodných pro využití outdoorového teambuildingu. Přijměte ji spíše jako inspiraci pro Vaše vlastní hodnocení.

NOVĚ SESTAVENÝ PROJEKTOVÝ TÝM

Projektový tým čítal osm pracovníků. Jednalo se jak o specialisty, tak o manažery různých hierarchických úrovní, což při poměrně tvrdé firemní kultuře výrazně omezovalo spontánnost jejich komunikace. Vzájemně se až na výjimky neznali, pocházeli z různých útvarů firmy. Jejich společným úkolem bylo sestavit nová pravidla vnitrofiremní komunikace (základní principy, média, obsahy apod.). Vedoucí týmu byla jmenována drobná třicátnice, specialistka úseku lidských zdrojů.

Třídenní kurz nabídl z hlediska zvolených aktivit poměrně standardní nástroje. Klasické icebreakers pootevřely dveře vzájemnému poznání a pomohly osmělení se k otevřenějším kontaktům. Skupinové řešitelské úlohy naznačily, kdo je jaký typ, čím může přispět k úspěšnému

Nahrávám...
Nahrávám...