Už vás nebaví práce? Dostáváte se častěji do konfliktů s lidmi? Jste unavení? Napjatí? Zlobí vás zdraví? Je možné, že jste se dostali do spirály vyhoření.
Petr, muž okolo 50 let, je majitelem firmy. Nic ho netěší, nedovede se radovat ze života, nic není takové jako dříve, všechno je černé a budoucnosti se bojí. Praktický lékař mu předepisuje antidepresiva. Petr prožívá depresivní nálady a neví, co by mu pomohlo. Má ale ještě tolik vůle, že se rozhodl poradit se s psychologem.
Marie, žena okolo 45 let, pracuje jako účetní ve velké společnosti. Od neděle do pátku pociťuje velké napětí v celém těle, bolí ji neustále hlava, cítí se unavená, nevyspaná, v noci se budí, v neděli večer zvrací. V práci se nedokáže soustředit, nic si zapamatovat, dělá chyby. Praktický lékař, když ji viděl, moudře doporučil delší dobu na nemocenské a psychoterapii.
Josef, muž okolo 40 let, bývalý zaměstnanec banky, po roční psychiatrické léčbě a hospitalizaci přichází na psychoterapii s diagnózou deprese. Dříve hodně pracoval. Zvládal intenzivní pracovní tempo 16 hodin denně 6 dní v týdnu a v neděli ještě udělal nějaké tabulky, které byly třeba. Zvládal to dva roky. Pak nevstal z postele a započala psychiatrická léčba. Josef má hypotéku a potřebuje se vrátit do práce1).
1) Tyto příklady jsou uvedené pod pseudonymem a zveřejněné se svolením osob, kterých se týkají.
Co mají tyto příběhy společného? Vykazují známky syndromu vyhoření. Vyhoření je stav chronického stresu, kdy dochází k fyzickému a emocionálními vyčerpání. Probíhá v několika fázích:
- Nadšení - jde o vnitřní zapálení pro zvolenou činnost. Jedinec je zaujatý svojí prací. Na začátku překypuje energií, má velká a často nereálná očekávání. Touží dělat změny, přistoupit k práci jinak. Dobrovolně pracuje přesčas, práce ho naplňuje, identifikuje se se svou profesí a často zanedbává volnočasové aktivity.
- Stagnace - počáteční elán upadá, člověk se ve své profesi už zorientoval a zjistil, že má jistá omezení a že ne všechny ideály půjdou naplnit. Začíná vyhledávat koníčky, věnuje se rodině, přátelům. Kdyby zůstal v této fázi a žil pestrý, smyslem naplněný život, pak by jeho psychické a fyzické zdraví bylo dlouhodobě udržitelné. Nicméně někteří v tomto bodě nezůstanou.
- Frustrace - pracovníka začínají zajímat otázky efektivity a smyslu vlastní práce. Opakovaně se setkal s problémy, nespolupracujícími klienty, byrokratickými překážkami. Mohly se vyskytnout spory s nadřízenými. Objevují se první psychické a fyzické potíže, kdy psychika mluví řečí těla. Neinformovaní jedinci si těchto signálů nevšimnou a začínají se víc rozčilovat. Nemoci se objevují častěji. Pokud signály těla a duše zaslechnou a pochopí je jako výzvu ke změně, tak je proměna možná. Změna v přístupu k sobě, k práci, k životu není snadná, ale ještě ne tak obtížná jako v následujících fázích. V tomto bodě se nacházel Petr.
- Apatie - přichází po dlouhodobější frustraci, kdy má člověk dojem, že na pracovní situaci a život nemá vliv (ať už domněle, nebo objektivně). Dochází k tzv. HH-syndromu - bezmoc a beznaděj ("HH" z angl. helplessness & hopelessness). Pracovník vnímá své povolání jen jako zdroj obživy, dělá pouze to, co musí, a odmítá jakékoli novinky, rozhovory se spolupracovníky i žádosti o práci přesčas. Často se cítí klienty, prací, kolegy obtěžován. Svým přístupem může dokonce druhé či firmu neúmyslně ohrožovat. Jedinec má psychické problémy a projevují se u něho psychosomatické nemoci. V této fázi se nachází Marie.
- Vyhoření - jde o kompletní emocionální a fyzické vyčerpání, pocity depersonalizace (pocit ztráty sebe, vnímání sebe…
