dnes je 20.5.2024

Input:

č. 1128/2007 Sb. NSS, Částečný invalidní důchod: podmínka potřebné doby pojištění

č. 1128/2007 Sb. NSS
Částečný invalidní důchod: podmínka potřebné doby pojištění
k § 40 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Stěžovatelce, která je částečně invalidní od jednoho roku svého věku a získala dobu pojištění jen v rozsahu 163 dnů, nevznikne nárok na částečný invalidní důchod při dosažení věku osmnácti let, pokud nesplnila současně potřebnou dobu pojištění, která v jejím případě (u pojištěnce mladšího 24 let) činí ve smyslu § 40 odst. 2 věty druhé zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, dva roky. Postačí přitom, byla-li doba pojištění získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku plné (částečné) invalidity. Na stěžovatelku nelze vztáhnout § 40 odst. 1 a § 40 odst. 2 věty první citovaného zákona (podle něhož doba pojištění pro nárok na plný či částečný invalidní důchod činí u pojištěnců ve věku do 20 let méně než jeden rok), neboť zákon pro tento případ předpokládá získání potřebné doby pojištění z období před vznikem invalidity.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2005, čj. 4 Ads 66/2004-24)
Věc: Kristýna N. proti České správě sociálního zabezpečení o částečný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobkyně.

Rozhodnutím ze dne 29. 4. 2004 zamítla žalovaná žádost žalobkyně o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 40 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“). V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná vysvětlila, že vzdor zjištění, že žalobkyně je podle posudku lékaře Pražské správy sociálního zabezpečení v Praze 4 ze dne 5. 4. 2004 částečně invalidní podle § 44 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, již od jednoho roku věku, nevznikl jí nárok na částečný invalidní důchod, neboť doposud nesplňuje potřebnou dobu pojištění, která podle § 40 odst. 2 uvedeného zákona činí u pojištěnce mladšího 24 let dva roky a pokládá se za splněnou též, byla li získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity. Žalobkyně má však pro nárok na důchod hodnocenu pouze dobu studia od 1.9. 2003 do 10. 2. 2004 (datum uplatnění nároku na důchod), což je pouze 163 dnů pojištění.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včas žalobu, v níž uvedla, že napadené rozhodnutí je v rozporu s ustanovením § 40 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., v souvislosti s § 43 a § 44 téhož zákona. Zdůraznila, že 16. 2. 2004 dovršila věku osmnácti let, čímž splnila podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na požadovaný důchod, která u pojištěnce ve věku do dvaceti let činí méně než jeden rok. Potvrdila, že je studentkou SOŠ a SOU obchodu a služeb, s. r. o., o čemž předložila potvrzení uvedené školy. Domáhala se přezkoumání zamítavého rozhodnutí žalované, které označila za nezákonné.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 9. 2004 žalobu zamítl a zcela se ztotožnil s právním názorem žalované. Uvedl rovněž, že v případě žalobkyně je třeba, aby získala dva roky pojištění a poté si podala znovu žádost o přiznání částečného invalidního důchodu, neboť teprve poté splní podmínku nároku na tuto dávku.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1
Nahrávám...
Nahrávám...