dnes je 20.5.2024

Input:

č. 1160/2007 Sb. NSS, Důchodové pojištění: souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti

č. 1160/2007 Sb. NSS
Důchodové pojištění: souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti
k § 34 odst. 2 a § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákonů č. 134/1997 Sb., č. 116/2001 Sb. a č. 425/2003 Sb.
Pokud § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, stanoví podmínku pro výplatu přiznaných dávek důchodového pojištění v podobě existence pracovněprávního vztahu sjednaného na dobu určitou, pak tímto nejsou dotčeny pracovněprávní vztahy tak, že by docházelo k jejich vzniku, změně nebo zániku. Pojištěnec, jemuž byl přiznán starobní důchod, má na výběr, zda bude pobírat dávku důchodového pojištění v souběhu s příjmem z výdělečné činnosti za existence pracovněprávního vztahu na dobu určitou, nebo případně zůstane v pracovněprávním vztahu na dobu neurčitou bez současného nároku na výplatu přiznané dávky s tím, že po vzniku nároku na starobní důchod je pojištěnec nepobírající starobní důchod zvýhodněn tím, že se zvyšuje procentní výměra starobního důchodu podstatně progresivnějším způsobem (§ 34 odst. 2 téhož zákona).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2006, čj. 3 Ads 88/2006-72)
Prejudikatura: srov. č. 734/2005 Sb. NSS a nález Ústavního soudu č. 40/2003 Sb.
Věc: PhDr. Josef P., CSc, proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o kasační stížnosti žalobce.

Rozhodnutím žalované ze dne 3. 11. 2005 byl žalobci od 6. 9. 2005 přiznán starobní důchod podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. ve výši 9831 Kč měsíčně. Současně však žalovaná konstatovala, že výplata starobního důchodu žalobci nenáleží, neboť nesplnil podmínky pro výplatu starobního důchodu, protože pracuje v pracovněprávním vztahu sjednaném na dobu neurčitou.
Proti tomuto rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou, ve které zejména poukazoval na nesprávný právní názor žalované spočívající v aplikaci § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., k němuž neměla při svém rozhodování přihlédnout a výplatu dávek měla přiznat bez ohledu na znění tohoto ustanovení. Žalobce považuje § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., upravující souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti, za nepřípustný nástroj regulace práva občana na práci a na hmotné zabezpečení ve stáří, které ve svém důsledku diskriminuje důchodce v pracovněprávních vztazích a vede z jejich pohledu k ekonomicky nevýhodnému rozhodnutí, zda pracovat, či pobírat dávku důchodového pojištění. Zákon by měl implementovat právo na hmotné zabezpečení ve stáří obsažené v čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“), a nikoli nepřímo regulovat pracovní trh. Odkazem na prameny práva Evropské unie - Směrnici Rady 1999/70/ES, týkající se Rámcové dohody uzavřené organizacemi EOK, UNICEF a CEEP o pracovních smlouvách na dobu určitou a Směrnici Rady 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, poukázal žalobce na rozpor vnitrostátního práva s právem komunitárním. V případě takto nastalého rozporu byla žalovaná, jako vnitrostátní orgán členského státu Evropských společenství, povinna dotčené ustanovení zákona neaplikovat. Nesoulad a rozpor § 37 odst. 1
Nahrávám...
Nahrávám...