č. 2519/2012 Sb. NSS; Školství: maximální doba studia na vysoké škole; přerušení studia
č. 2519/2012 Sb. NSS
Školství: maximální doba studia na vysoké škole; přerušení studia
k § 54 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)
k čl. 4 odst. 13 Studijního a zkušebního řádu Univerzity Karlovy
k čl. 4 odst. 2 Studijního a zkušebního řádu Právnické fakulty Univerzity Karlovy
I. Maximální doba studia dle čl. 4 odst. 13 Studijního a zkušebního řádu Univerzity Karlovy a čl. 4 odst. 2 Studijního a zkušebního řádu Právnické fakulty je objektivní lhůtou, ve které student musí splnit své studijní povinnosti. Do této lhůty se počítá i doba přerušení studia.
II. Byť by byly zdravotní důvody legitimním důvodem pro přerušení studia a je třeba je respektovat, vždy musí být na přerušení studia nahlíženo jako na dobrodiní poskytované vysokou školou v případech, kdy není možné řádně plnit studijní povinnosti.
III. Je třeba odlišovat zápis na univerzitu resp. na fakultu a zápis do příslušného úseku studia. Není proto vyloučeno, aby student, který dosud nesplnil předepsané studijní povinnosti, byl znovu zapsán do prvního ročníku. To však neznamená, že mu znovu počíná plynout objektivní maximální lhůta pro trvání studia.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2011, čj. 8 As 37/2010-78)
Věc: Jan L. proti Univerzitě Karlově v Praze o ukončení studia, o kasační stížnosti žalobce.
Děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze ukončil žalobci rozhodnutím ze dne 25. 9. 2006 studium, neboť mu uplynula maximální doba studia deset let stanovená v čl. 4 odst. 2 Studijního a zkušebního řádu Právnické fakulty (dále jen „řád fakulty“). Rektor Univerzity Karlovy v Praze rozhodnutím ze dne 21. 12. 2006 rozhodnutí děkana potvrdil.
Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze. Namítl, že žalovaná chybně stanovila okamžik zahájení studia. Žalobce studoval od 25. 9. 1996 studijní program Právo. Ve druhém ročníku studium přerušil. Protože byl původní program nahrazen novým, musel začít od září 1998 studovat první ročník ve studijním programu Právo a právní věda. Nový program se v podstatných znacích liší od programu, do něhož byl přijat, zejména pokud jde o odlišný název, podmínky studia, časovou a obsahovou posloupnost předmětů atd. Dle žalobce tak jde o nový začátek studia, resp. zahájení studia. Žalobce nemohl studovat také v akademickém roce 2003/2004, a to z důvodu pochybení na straně vysoké školy. Pokračovat mohl až následující rok. Žalovaná nepřijala opatření ke zmírnění následků předchozího vadného rozhodnutí. Stanovení celkové nejdelší doby přerušení studia v řádu univerzity překračuje podle názoru žalobce zmocnění stanovené zákonem o vysokých školách.
Městský soud v Praze žalobu rozsudkem ze dne 15. 5. 2009 zamítl. Podle jeho názoru je dobu studia nutné počítat od 25. 9. 1996, kdy se žalobce poprvé zapsal ke studiu v magisterském studijním programu. Studium zahájil v magisterském studijním programu jednooborovém, obor Právo, koncipovaném jako blokové studium. Toto studium přerušil, neboť nesplnil ve stanoveném termínu studijní povinnosti za I. blok. Z rozhodnutí o přerušení studia ze dne 16. 2. 1998…
