č. 3964/2020 Sb. NSS, Řízení před soudem: diskrece soudu ohledně podání návrhu na zrušení zákona; námitka neústavnosti právní normy
č. 3964/2020 Sb. NSS
Řízení před soudem: diskrece soudu ohledně podání návrhu na zrušení zákona; námitka neústavnosti právní normy
k čl. 95 odst. 2 Ústavy ve znění zákona č. 395/2001 Sb.
k § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
I. Postup podle čl. 95 odst. 2 Ústavy nelze procesním úkonem stěžovatele vynutit, neboť posouzení ústavnosti aplikované právní normy a případné předložení věci Ústavnímu soudu je v diskreci správního soudu.
II. Námitku neústavnosti aplikované právní normy lze podřadit pod kasační důvod ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2019, čj. 6 Ads 178/2019-28)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 16/2007 Sb.
Věc: F. H. proti České správě sociálního zabezpečení o přiznání invalidního důchodu, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím žalované ze dne 11. května 2018 byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 23. října 2017 o zamítnutí žalobcovy žádosti o invalidní důchod z důvodu nesplnění podmínky získané potřebné doby pojištění ke vzniku nároku na invalidní důchod. Žalobce proti tomuto rozhodnutí namítal, že povinnou dobu pojištění nesplnil nikoliv z vlastní viny, ale protože byl ve výkonu trestu odnětí svobody, ve kterém z důvodu na straně věznice nebyl pracovně zařazen. Nadto byl ve věznici Plzeň-Bory od června 2010 až do listopadu 2012 zařazen na oddělení „toxi SPO“, kde byl povinen odpracovat 28 hodin týdně bez nároku na mzdu s tím, že se tento pobyt bude započítávat do důchodového a sociálního pojištění. Poukazoval na § 30 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“), podle kterého věznice přidělují odsouzeným práci a odsouzeni jsou povinni pracovat. Pokud se tak nestalo, nemůže to být přičítáno k tíži žalobce.
Se svou argumentací žalobce neuspěl ani u Krajského soudu v Ostravě, který jeho žalobu proti napadenému správnímu rozhodnutí zamítl svým rozsudkem ze dne 31. července 2019, čj. 17 Ad 5/2019-53. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce pro vznik nároku na invalidní důchod nesplnil potřebnou dobu pojištění pěti let, a to ani, kdyby bylo prokázáno, že byl skutečně na oddělení „toxi SPO“ v uvedené době pracovně zařazen. Námitku, že mu nelze klást k tíži, že nepracoval, protože nebyl pracovně zařazen bez své viny, krajský soud vypořádal odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 Ads 58/2007-266 ze dne 21. února 2008. Podmínku pracovního zařazení nepovažoval krajský soud za diskriminační či neústavní, argumentoval přitom ustanoveními čl. 41 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. března 2010, sp. zn. Pl. ÚS 8/07, č. 61/2010 Sb. ÚS, bod 81, a tím, že posouzení vhodnosti, účelnosti a sociální spravedlnosti právní úpravy zásadně přísluší zákonodárci, neboť jde o otázky v podstatě politické, k nimž primárně náleží celá oblast sociálních práv. Odkázal přitom na nález Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2008, sp. zn. Pl. ÚS 2/08, č. 166/2008 Sb., bod 78, a na…
