dnes je 6.7.2022

Input:

č. 518/2005 Sb. NSS; Důchodové pojištění: „dílčení“

č. 518/2005 Sb. NSS
Důchodové pojištění: „dílčení“
k § 6 zákona č. 183/1994 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1994 a v roce 1995 (ustanovení vypuštěno zákonem č. 76/1995 Sb., celý zákon s výjimkou § 14 zrušen zákonem č. 155/1995 Sb.)
k § 5 zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995 (zrušen zákonem č. 155/1995 Sb.)
k § 33 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
k čl. 14 Úmluvy mezi Československou republikou a Polskou republikou o sociálním pojištění (příloha k vyhlášce ministra zahraničních věcí č. 261/1948 Sb., ve znění vyhlášky č. 73/1957 Sb.)
Pevná částka 420 Kč podle § 6 zákona č. 183/1994 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1994, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 76/1995 Sb., pevná částka 680 Kč podle zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, i základní výměra důchodu podle § 33 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. 7. 1998, jsou součástí přiznaného starobního důchodu, a podléhají proto plně jeho úpravě - tzv. dílčení - podle čl. 14 Úmluvy mezi Československou republikou a Polskou republikou o sociálním pojištění (příloha k vyhlášce ministra zahraničních věcí č. 261/1948 Sb.)
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29.10.2003, čj. 5 Ads 17/2003-57)
Věc: Ing. Marie Z. v K. proti České správě sociálního zabezpečení o úpravu starobního důchodu, o kasační stížnosti žalobkyně.

Žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 4. 2002 upravila žalobkyni od 1. 12. 2000 starobní důchod podle nařízení vlády č. 353/2000 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2000, a dle Úmluvy mezi Československou republikou a Polskou republikou o sociálním pojištění (č. 261/1948 Sb.) na částku 5872 Kč měsíčně s odůvodněním, že starobní důchod žalobkyně sestávající ze základní a procentní výměry podléhá podle uvedených předpisů úpravě v poměru doby získané na čs. území a úhrnu dob pojištění (zaměstnání) na území obou smluvních států, protože žalobkyně byla zaměstnána na území České republiky i Polské republiky (dále jen „dílčení“).
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 9. 2002 k opravnému prostředku toto rozhodnutí potvrdil. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání; řízení o něm nebylo u vrchního soudu skončeno do 31. 12. 2002 a bylo ze zákona zastaveno (§ 129 odst. 3 s. ř. s.). Po datu 1. 1. 2003 podala žalobkyně proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost rozsudkem zamítl.
Z odůvodnění:
V podané kasační stížnosti žalobkyně (dále „stěžovatelka“) namítá nezákonnost rozhodnutí Krajského soudu v Plzni spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Stěžovatelka shledává rozpor žalobou napadaného rozhodnutí žalované, stejně jako jejích rozhodnutí dřívějších, s ustanovením obecně závazných předpisů a Úmluvy mezi Československou republikou a Polskou republikou o spolupráci na poli sociální politiky a správy ze dne 5. 4. 1948, č. 260/1948 Sb., konkrétně ve skutečnosti, že nebyla správně aplikována ustanovení § 6 zákona č. 183/1994 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1994 a v roce 1995, v platném
Nahrávám...
Nahrávám...