dnes je 5.2.2023

Input:

č. 780/2006 Sb. NSS; Daňové řízení: dokazování

č. 780/2006 Sb. NSS
Daňové řízení: dokazování
§ 24 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1995
§ 31 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků
Je vadou řízení, odůvodnil-li správce daně závěr o vyloučení výdaje na zhotovení propagačního materiálu z daňově uznatelných výdajů tím, že daňový subjekt neprokázal existenci reklamních předmětů, a přitom neprovedl dokazování výslechem svědků, jež daňový subjekt navrhl; to platí tím spíše v případě, že výslech těchto svědků byl jediným důkazním prostředkem, jímž bylo možno existenci reklamních předmětů prokázat.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2005, čj. 1 Afs 51/2004-75)
Prejudikatura: srov. č. 39/2003 Sb. NSS.
Věc: Iva P. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobkyně.

Žalovaný dne 19. 1. 2001 zamítl odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Děčíně ze dne 11. 10. 1999, kterým jí byla dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1995 ve výši 3 898 575 Kč.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl rozsudkem ze dne 28. 4. 2004. Krajský soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala provedení platby ve prospěch Petra P., a to za zhotovení reklamního a propagačního materiálu. Na výzvu k předložení důkazních prostředků sice uvedla, že může doložit svědectví pracovníků společnosti K., avšak krajský soud dospěl k závěru, že se nejedná o řádný návrh žalobkyně k provedení konkrétních důkazních prostředků. Správce daně ani žalovaný pak dle krajského soudu nepochybil, jestliže neprovedl svědecké výslechy paní V., paní W. a pana R., neboť jejich provedení žalobkyně nenavrhla ani před správcem daně, ani v odvolacím řízení.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně kasační stížnost; tvrdila, že je vadou řízení, jestliže žalovaný neprovedl výslech osob, které žalobkyně označila a jejichž výslech navrhla, neboť ti mohli prokázat existenci předmětu zprostředkování od Petra P. [ § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud se neztotožnil se závěrem soudu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu k prokázání výdaje za zprostředkování, který měla vůči Petru P., a že žalovaný ve shodě se zákonným postupem tento výdaj neuznal jako výdaj ovlivňující základ daně a daň z příjmů za zmíněné zdaňovací
Nahrávám...
Nahrávám...