dnes je 27.7.2024

Input:

č. 797/2006 Sb. NSS, Důchodové pojištění: péče nahrazující péči rodičů

č. 797/2006 Sb. NSS
Důchodové pojištění: péče nahrazující péči rodičů
k § 20 odst. 2 a § 52 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Je-li stěžovatelka dítětem manželky zemřelého a její druhý rodič není znám, lze ji považovat za dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů [§ 20 odst. 2 a § 52 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění], a to i přesto, že ji zemřelý nepřevzal do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2005, čj. 4 Ads 67/2004-64)
Věc: Věra R. proti České správě sociálního zabezpečení o sirotčí důchod, o kasační stížnosti žalobkyně.

Žalovaná svým rozhodnutím ze dne 9. 4. 2002 zamítla žádost žalobkyně o sirotčí důchod, neboť žalobkyně nesplňovala podmínky podle § 52 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Nárok na sirotčí důchod má podle žalované nezaopatřené dítě, a to v případě, že zemřel rodič (osvojitel) tohoto dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů a na niž bylo dítě v době její smrti převážně odkázáno výživou, kterou nemohli ze závažných důvodů zajistit rodiče tohoto dítěte. Za dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů se považuje dítě, které bylo do této péče převzato na základě rozhodnutí příslušného orgánu (obvykle soud, popřípadě okresní úřad), dítě manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu, a dítě manžela, zemřel-li druhý rodič dítěte nebo není-li znám. Žalovaná dále uvedla, že podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 1984, podle něhož František R. není biologický otec žalobkyně, nutno dovodit, že žalobkyni na přiznání sirotčího důchodu nárok nevznikl.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně opravný prostředek, v němž vyslovila názor, že podmínky pro přiznání sirotčího důchodu splňuje. Uvedla, že František R. zemřel dne 26. 12. 2001; jako manžel její matky o ni pečoval jako o vlastní, a to nepřetržitě od jejího narození, až do své smrti ji materiálně zabezpečoval a pobíral na ni přídavky na dítě. Poukazovala dále na to, že studuje vysokou školu a byla na jmenovaného odkázána výživou, neboť žila pouze s ním ve společné domácnosti. Proto je jí známo, že jmenovaný na ni pobíral přídavky na děti. František R. dlouhodobě nežil ve společné domácnosti s její matkou. Žil se žalobkyni a choval se k ní jako k vlastní dceři. Až do jeho smrti nevěděla, že není jeho dcera, a má i jeho jméno. Namítala dále, že pokud František R. pobíral přídavky na dítě po dobu svého života až do své smrti, což by mělo být průkazné z evidence žalované, jistě za svého života učinil akt o tom, že ji převzal do péče nahrazující péči rodičů, na základě kterého mu byl návrh na přídavky na dítě přiznán a přídavky vypláceny.
Městský soud v Praze po provedeném dokazování svým rozsudkem ze dne 8. 10. 2002 rozhodnutí žalované potvrdil. V tomto rozhodnutí vycházel z obsahu dávkového spisu žalobkyně, z jejího výslechu, z výslechu matky žalobkyně, svědkyně Věry R. a svědkyně Markéty S., sestry žalobkyně, dále ze spisu Věry R. ve věci vdovského důchodu a ze spisu Františka R. V průběhu řízení bylo prokázáno, že František R. není otcem žalobkyně. Soud
Nahrávám...
Nahrávám...