č. 1095/2007 Sb. NSS, Azyl: zjišťování skutkového stavu
č. 1095/2007 Sb. NSS
Azyl: zjišťování skutkového stavu
k § 12 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
I. Uvede-li žadatel o udělení azylu v průběhu správního řízení skutečnosti, jež by mohly nasvědčovat závěru, že opustil zemi původu pro některý z důvodů uvedených v § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je povinností správního orgánu vést zjišťování skutkového stavu takovým způsobem, aby byly odstraněny nejasnosti o žadatelových skutečných důvodech odchodu ze země původu.
II. Nelze odmítnout žadatelku o udělení azylu přicházející ze země, kde v období nepokojů následujících po válečném konfliktu došlo k institucionálnímu zhroucení (Irák), jenom proto, že vyhledává klid a bezpečí, aniž by bylo dostatečným způsobem zjištěno, zda v pozadí jejích obav není ukrytá některá ze skutečností, pro niž by bylo možno ve smyslu § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, azyl udělit. Nedostatek skutkových zjištění ohledně možného náboženského motivu zabití žadatelčiných rodičů (sunnitů) osobami šíitského vyznání, které nepochybně vyvolává i možné ohrožení žadatelky, přitom nelze odstranit ani případným poukazem na její vyjádření, že neměla ve své vlasti problémy (před onou událostí) kvůli své rase, národnosti či náboženství, pokud Irák opustila necelý měsíc poté, co k vraždě rodičů došlo, a pokud se po celou tuto dobu ukrývala.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2005, čj. 4 Azs 467/2004-89)
Věc: Bisan K. (Irácká republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyně.
Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 12.9. 2003 zamítlo žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Správní orgán ve svém rozhodnutí vycházel z toho, že žalobkyně žádá o udělení azylu, protože chce žít v míru a bezpečí a ve vlasti se obává o svůj život. Během správního řízení bylo prokázáno, že žádost podala pouze proto, aby unikla stavu všeobecné nouze v Iráku, čímž byly splněny podmínky pro odmítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné ve smyslu citovaného zákonného ustanovení.
Žalobkyně napadla citované rozhodnutí včas podanou žalobou, v níž namítala, že po skončení války a pádu režimu se v širokém měřítku začaly v Iráku projevovat staré rozpory mezi náboženskými menšinami, zejména mezi sunnou a šíou. Její otec vlastnil majetek a po pádu režimu a dobytí Bagdádu mu šía začala vyhrožovat a vyžadovat po něm jeho majetek, aby mohla financovat své aktivity. Příslušníci šíy se domnívali, že každý sunnita má majetek, na který „si přišel“ za bývalého režimu, a také, že příslušníci šíy mají právo na tento majetek, neboť jim dříve bylo upřeno právo ho získat. Z těchto důvodů začali adresovat její rodině výhrůžky a neustále požadovat peníze. Otec odmítal a výhrůžky sílily. Tak to šlo až do 5. 5. 2003, kdy tito lidé napadli jejich dům. Ona a sestra ten den doma nebyly. Když se vrátily domů, viděly, že dům je v plamenech. Běžely za sousedy a ptaly se, co se děje. Ti jim odpověděli, že z jejich domu byl slyšet strašný křik a výstřely, a před domem stála…
