dnes je 28.3.2024

Input:

č. 591/2005 Sb. NSS; Azyl: důvody udělení azylu

č. 591/2005 Sb. NSS
Azyl: důvody udělení azylu
k § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
Ekologická katastrofa nepředstavuje důvod pro přiznání azylu podle § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2004, čj. 5 Azs 38/2003-58)
Věc: Lina F. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyně.

Ministerstvo vnitra dne 18. 2. 2002 neudělilo žalobkyni azyl podle § 12, § 13 odst. 1 a 2 a 5 14 zákona o azylu. Rovněž vyslovilo, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně opravný prostředek, v němž především namítala, že závažným důvodem její žádosti o azyl je ekonomický a ekologický problém, neboť bydlí v ekologicky znečištěné černobylské zóně. Má dceru, která má onemocnění spojené s imunitním systémem, a chtěla by ji přivézt do České republiky. Dále namítala, že při pohovoru s ní byla nesprávně uvedena její profese a vzdělání, neboť ukončila vysokou školu a je profesí lékařkou.
Městský soud v Praze kasační stížností napadeným rozsudkem ze dne 18. 2. 2002 zamítl žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. V důvodech zamítavého rozsudku uvedl zejména, že stanovisko o nevyhovujícím životním prostředí nelze považovat za důvod nasvědčující pronásledování podle § 12 zákona o azylu, žalobkyně není rodinným příslušníkem osoby, které by byl azyl udělen, a proto podmínky pro udělení azylu podle § 13 zákona nejsou splněny, a že správní orgán zvážil situaci žalobkyně a poměry v zemi jejího původu a dospěl k závěru, že humanitární azyl podle § 14 zákona neudělí.
V kasační stížnosti žalobkyně (stěžovatelka) uplatňovala důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Uváděla, že je státní občankou Ukrajiny, ale protože její předkové jsou Rusové, absolvovala vysokoškolské vzdělání na Leningradském lékařském institutu výlučně v ruštině, a zná tak lékařskou terminologii v tomto jazyce. Lékařská terminologie v jazyku ukrajinském je prakticky stejně rozdílná jako v jazyku českém, a stěžovatelka má tak ve svém oboru daleko horší uplatnění; na Ukrajině vždy bude dána přednost lékaři hovořícímu ukrajinštinou, což stěžovatelka pociťuje jako diskriminaci, která se na Západní Ukrajině projevuje otevřeně, neboť lidé v obchodech, restauracích, na úřadech a v zaměstnání rusky hovořícím osobám nerozumějí. Tamější policie se začala informovat, kde se stěžovatelka v současné době nachází, což jí na klidu nepřidává. Je rozvedená a je matkou nezletilé dcery Valerie, nar. 8. 8. 1993, o niž pečuje v České republice. I dcera má podánu žádost o azyl. Stěžovatelka pracuje v rámci svého vzdělání jako sanitář na Urologické klinice v Praze 2; může se tak připravovat na nostrifikační zkoušky a pomáhá řešit nedostatek středního zdravotního personálu v České republice.
Ve svém vyjádření se žalovaný zmínil o tom, že stěžovatelka při pohovoru uvedla, že sice pracovala jako lékařka záchranné služby, ale současně si přivydělávala prodejem v tržnici a práci v jiném zdravotnickém zařízení nehledala nikoli proto, že má vzdělání v ruštině,
Nahrávám...
Nahrávám...