dnes je 28.3.2024

Input:

Dokonalý život

18.5.2016, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 6 minut

2016.11.12.5
Dokonalý život

Ing. Pavel Vosoba

Ralf Emerson kdysi prohlásil, že kdybychom čekali na setkání s dokonalostí, strávili bychom celý život v čekárně. Proto nebudeme vyčkávat a vypravíme se s touto otázkou za Pavlem Vosobou, poradcem a spolumajitelem poradenské společnosti M.C.Triton.

Začnu náš rozhovor otázkou, jak si představujete dokonalý život?

Asi narážíte na název jedné ze tří knih, které jsem napsal. Její pojmenování je tak trochu nadsázka. Dokonalost v našem světě neexistuje a já osobně ji nemám rád. Ve firmách po mně často požadují něco dokonalého, stoprocentního, což samozřejmě není možné.

Opravdový život, na rozdíl od "dokonalého", je takový, který má spoustu chyb, je individuální, nezávislý, není to kopie, ale originál. Čím více se člověk snaží vyniknout a být perfektní, tím směšněji vypadá. Lidé často upadají do pokušení odbourat své slabé stránky, místo, aby se věnovali tomu, co je opravdu těší, uspokojuje. Tahle snaha vede k průměrnosti a závisti. Sám jsem si tím prošel.

Jak vnímáte současnou situaci ve firmách?

Hodně se hovoří o inovacích, protože firmy se potřebují změnit. Z manažerů se stali "byrokrati", kteří sedí u tabulek, z  lidí "šedivé myši", které sedí ve svých "škatulkách", plní příkazy. "Páchne" to strachem a uzavřeností. Taková kultura je hodně rigidní. Představa státu a velkých firem, že "ONI" takto udrží společně zaměstnanost, je scestná.

Osobně "vosobně" sázím na mladou generaci a doufám, že se nenechají "sežrat" a zlákat společenskou "normalizační" nabídkou a prožijí si vlastní životní kariéru podle svých představ. Trochu jim to závidím. Moje generace se až příliš nechala pohltit penězi, úspěchem a materiálním "blahem".

V jednom rozhovoru jste se zmínil o společenské a životní kariéře? Jak vnímáte rozdíl mezi těmito pojmy?

Společenská kariéra je to, co od nás vyžaduje společnost a stát. Je nutné se něco naučit, určitým způsobem se chovat a jen "trochu" přemýšlet. Je postavena především na cílech, které musíme naplňovat. Člověk, který jí propadne, je šťastný pouze v okamžiku, kdy splní cíl. Druhý den už opět přemýšlí a trápí se nad novými, ještě "ambiciózními" cíli. Život samotný se pro něj stává pouze mezidobím od jednoho cíle k druhému. Smutné, ne?

Společenská "hvězdná" kariéra je postavená na strachu. Je třeba vydělat peníze, nějak vypadat, získat společenské postavení a tvářit se, že jste šťastný. Nárůst vyčerpaných lidí je alarmující. Kariéra se pro ně stává dennodenním bojem po přežití, soupeření a konfrontaci s ostatními. To vyčerpává a nelze to dělat věčně. Okolo čtyřicítky se projevují první problémy a v padesáti jsou takoví lidé zdravotně a energeticky "vyřízení". Obvykle lidé ve firmách stonají dvakrát třikrát ročně, mají psychosomatické a psychologické problémy, jsou uzavření, drží si své zaměstnání, ztotožňují se se svou rolí,  pozicí, obávají se jakékoliv změny. Za své zdraví si vykupují blahobyt a pseudo-jistotu, kterou jim společnost prodává jako hokynář.

Životní kariéra je o cestě. Hledáme správnou cestu, zastavujeme se a přemýšlíme, zda jdeme správně. Každý okamžik nám něco říká, umíme si jej vychutnat, prožít. Dokonce se může stát, že samotného cíle nedosáhneme. No a co?! Životní kariéra je postavená na vlastních hodnotách, na tom, co chci, co mám rád, na lidských vztazích, na osobním rozvoji a celoživotním hledání vlastního poslání, ne na cílech, které mi zvenku stanoví někdo jiný. Až nám jednou smrt řekne: "je čas", půjdeme rádi a spokojeni s tím, jak jsme žili.

Na lidi budující si životní kariéru ale společnost nehledí zrovna jako na své vzory. Vyskytují se spíše na okraji mimo hlavní proud.

Společnost takové lidi vytěsňuje na okraj, nehodí se jí "do krámu", dělá z nich hlupáky, kteří si šlapou po štěstí. Společnost se bojí osobností, které jdou svým tempem, říkají "nepřevzaté" poučky, nejsou

Nahrávám...
Nahrávám...