Návštěva kina může být zajímavým manažerským školením. Záleží
na nás, co si z bohaté nabídky vybereme. A také na otázkách, které si v průběhu
sledování položíme: „Jak to vlastně mám já?“ Třeba s tematikou
moci.
Hraný film je především o prožívání. Proto nás vtahuje do
emocionální účasti, hodnotících postojů, sympatií či antipatií k tomu či onomu
jednání, jež nám filmový příběh předvádí.
Při sledování filmu můžeme zakoušet různé psychické stránky tématu a
tím si ujasnit, jak jsme na tom s uplatněním daného tématu ve svém životě či
práci my sami. Takové ujasňování však neprobíhá většinou vědomě, ale na úrovni
emocí. Určité jednání je nám více sympatické a blízké, s některou postavou
rezonujeme více, s jinou méně. Rozhodně je pak dobré rozpoznávat, nakolik se
naše osobní sklony bezděčně zaplétají třeba s pracovními požadavky. A to se
jistě týká třeba tématu moci.
V této souvislosti bych chtěla připomenout americký snímek
Skandální odhalení (orig. Disclosure). Nejde mi o peripetie příběhu
kolem „sexuálního harašení“, ale o to, na co film prostřednictvím ústřední
zápletky ukazuje především - na různé formy pracovní a personální moci:
-
Moc a bezohlednost - nakolik rozlišíte agresivně akční
osobní projevy ambiciózní manažerky (role doslova na tělo pro Demi Moore) od
její pracovní výkonnosti? Je bojovná, neústupná, trénovaná, tvrdá, bojovně
naladěná, sobecká, bez zábran. Ve schopnosti dosáhnout pracovního cíle téměř
dokonalá - a jen náhodou se jí to nezdaří. Přestože je fyzicky krásná,
elegantní, perfektně nalíčená, z její bezohlednosti jde strach. Typ, který bez
skrupulí, přímočaře a velmi dynamicky použije své pracovní pozice, své moci k
„vyčištění“ pracovního prostoru, likvidaci nepohodlných spolupracovníků, k
rychlému dosažení cíle. Na prvním místě je pro ni vlastní úspěch, pak ti
ostatní. Slabina její osobnosti se projeví v tom, že není schopna učinit
krok zpět. Že je svým „beraním“ způsobem tak rozběhlá, že se nedokáže
zastavit.
-
Moc versus sebekritičnost - dalším slepým místem hrdinky
je její nedostatek sebekritiky. Avšak jakákoli moc, byť legitimní, nutná k
chodu firmy, se bez zpětné vazby, a to až do osobní roviny, nemůže obejít.
-
Moc a její zneužití - charismatická otcovská postava šéfa
firmy v podání Donalda Shuterlanda je ochotna použít jakékoli metody (účel
světí prostředky), avšak nechce si osobně špinit ruce. A protože mu koneckonců
jde o výsledky firmy, a tedy také o svůj úspěch, je ochoten obětovat horšího
hráče na šachovnici vztahů.
-
Moc a kontrola - tuto roli sehrávají ve filmu akcionáři
firmy. K jejich hodnocení je nucen šéf firmy skutečně přihlížet. Takové
kontrolní mechanismy by však měly vyvažovat každé mocenské „patro“.
-
Moc a odpovědnost - všimli jste si, že odborník, o
kterého ve filmu jde (Michael Douglas), je vlastně egocentrik? Odborník na
slovo vzatý, který ale nedokáže dobře spolupracovat s ostatními, přestože je
vedoucím týmu. Neumí se aktivně přesvědčit,…
