Jiná výdělečná činnost zaměstnance, souhlas zaměstnavatele a jeho odvolání - praktické příklady a jejich řešení

Z ustanovení § 304 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP"), vyplývá, že zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat i jinou (vedlejší) výdělečnou činnost. Je-li však tato další výdělečná činnost shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, mohou tak činit pouze s jeho předchozím písemným souhlasem. Toto pravidlo platí pouze po dobu trvání základního pracovněprávního vztahu (tj. pracovního poměru nebo právního vztahu založeného dohodou o provedení práce či dohodou o pracovní činnosti), nikoli po jeho skončení. Přeje-li si zaměstnavatel zamezit zaměstnanci ve výkonu činnosti konkurenční povahy po skončení základního pracovněprávního vztahu, může využít možnosti sjednání konkurenční doložky se zaměstnancem podle ustanovení § 310 a násl. ZP.

Smyslem takto koncipovaného zákazu jiné výdělečné činnosti zaměstnance je ochrana oprávněných zájmů zaměstnavatele, do nichž by mohlo být zasaženo zejména přenosem informací nabytých zaměstnancem v základním pracovněprávním vztahu ke třetím osobám, případně jejich využitím zaměstnancem v rámci jiného pracovněprávního či občanskoprávního vztahu nebo přímo v rámci vlastní samostatné výdělečné činnosti zaměstnance. Citované ustanovení tedy cílí na zamezení střetu zájmů, který by mohl vzniknout mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem či třetí osobou, pro niž bude zaměstnanec souběžně výdělečně činný.

Zákonodárce se tak ustanovením § 304 odst. 1 ZP snaží vyvažovat mezi základním právem zaměstnance na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, právem podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby prací (čl. 26 Listiny základních práv a svobod) a ústavní ochranou vlastnického práva zaměstnavatele (čl. 11 Listiny základních práv a svobod).¹ Zaměstnanci proto sice obecně mohou vykonávat i jinou výdělečnou činnost, ta se však nesmí shodovat s předmětem činnosti zaměstnavatele, ledaže je jim k tomu předem ze strany zaměstnavatele udělen písemný souhlas. Výjimka z tohoto pravidla platí pro činnosti vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké, jež zaměstnanci mohou vykonávat vždy i bez souhlasu svého zaměstnavatele (ustanovení § 304 odst. 3 ZP).

ČINNOST SHODNÁ S PŘEDMĚTEM ČINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE

Ustanovení § 304 ZP zakazuje zaměstnanci toliko vedlejší výdělečnou činnost, která se shoduje s předmětem činnosti zaměstnavatele, bez ohledu na to, zda tato jiná činnost má ve vztahu k činnosti zaměstnavatele konkurenční povahu, či nikoli. Otázka konkurence tedy není při posuzování zakázané činnosti sama o sobě relevantní, protože omezení souběžné výdělečné činnosti je v podstatě ještě širší. O to podstatnější je však otázka, jak se zjišťuje předmět činnosti zaměstnavatele a co přesně znamená shoda s ním.

Pro účely ustanovení § 304 ZP se předmět činnosti zaměstnavatele zjišťuje:

Pro posouzení nemá poněkud překvapivě význam to, že zaměstnavatel konkrétní podnikatelské či jiné oprávnění ve skutečnosti aktivně nevyužívá.² V tomto směru přistupuje soudní praxe k učinění závěru o tom, zda je u zaměstnavatele dán určitý předmět činnosti, velmi striktně a formalisticky a primárním zdrojem pro posouzení této otázky v konkrétním případě je tak opravdu nejčastěji nahlédnutí do příslušného rejstříku.

Současně platí, že shoda jiné výdělečné činnosti zaměstnance se posuzuje toliko ve vztahu k předmětu činnosti stávajícího zaměstnavatele; druh práce, který zaměstnanec pro tohoto zaměstnavatele vykonává, není přitom podstatný.³ Bude-li vedlejší výdělečná činnost shodná s druhem práce zaměstnance, nikoli však s předmětem činnosti zaměstnavatele, nebude souhlas zaměstnavatele s výkonem jiné výdělečné činnosti zaměstnance vyžadován, a naopak bude-li existovat byť částečná shoda v předmětu činnosti zaměstnavatele a buď zaměstnance, nebo jiné osoby, u níž je souběžně výdělečně činný, bude souhlas zaměstnavatele s výkonem takové činnosti vyžadován.

Příklad č. 1

Zaměstnanec pracuje na základě pracovní smlouvy jako účetní u zaměstnavatele, který má v rejstříku živnostenského podnikání jako předmět podnikání zapsáno pouze "Realitní zprostředkování". Zaměstnanec by rád uzavřel dohodu o provedení práce se společností poskytující služby v oblasti účetnictví a daní, na jejímž základě by pro tuto společnost pracoval rovněž jako účetní. Jediný zapsaný předmět podnikání této společnosti je "Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence". Za těchto okolností je zaměstnanec oprávněn uzavřít s danou společností i bez souhlasu svého zaměstnavatele dohodu o provedení práce, protože předmět činnosti zaměstnavatele, u nějž bude zaměstnanec vykonávat souběžnou výdělečnou činnost spočívá v činnosti účetních poradců, zatímco předmětem činnosti jeho stávajícího zaměstnavatele je realitní zprostředkování.

Příklad č. 2

Zaměstnankyně vykonává pro zaměstnavatele na základě dohody o provedení práce práci asistentky realitního makléře. Zaměstnankyně by současně ráda o víkendech provozovala vlastní zážitkovou restauraci. Náhledem do živnostenského rejstříku však zaměstnankyně zjistí, že zaměstnavatel má kromě celé řady dalších živností ohlášenu také živnost "Hostinská činnost", byť v současné době aktivně využívá pouze oprávnění k výkonu realitního zprostředkování. Zaměstnankyně proto bude muset požádat zaměstnavatele o souhlas s výkonem výdělečné činnosti spočívající v provozování restaurace, byť zaměstnavatel v současné době hostinskou činnost fakticky nevykonává.

Právě výše popsané závěry soudní praxe považují autoři za poněkud kontroverzní, protože se vlastně nezkoumá faktická shoda či překryv činnosti zaměstnavatelů, respektive to, zda si…