Když se řekne teambuilding...

2015.14.15.2

Když se řekne teambuilding...

PhDr. Petr Brichcín, Ph.D., MBA

Pozdě večer či spíše velmi brzy ráno po teambuildingovém setkání spolu hovoří nad sklenkou trojice spolupracovnic:

Jana: "To ale bylo dneska fakt dobrý! Ony ty týmbildingy asi opravdu fungujou a kolektiv stmelujou! Cítím se vám, holky, tak nějak blíž! To mi nedá, abych se nesvěřila – no, ono je to vlastně už docela vidět. Vy víte, že obyčejně brojím proti alkoholu a tvrdím, že jsem abstinentka. Ono je ale pravda, že se docela často ráda napiju!"

Katka: "No, když už se takhle svěřujeme, tak vám, holky, musím říct, že i když se o mě říká, že jsem takový studený psí čumák, ve skutečnosti moc ráda s chlapama ... hm, flirtuju – víte, co chci říct. Teď třeba, samozřejmě tajně, s Jardou z účtárny."

Katka s Janou se obrátí na zatím spíš mlčící kolegyni: "A co Ty, Dášo?"

Dáša: "Tak dobře. Je to tak. Já mám taky jednu slabost. Děsně ráda šířím drby. Už se nemůžu dočkat, až půjdu v pondělí do práce!"

Myšlenka zavádění moderních podob teambuildingu do pracovního prostředí se objevila již ve třicátých letech minulého století (Hawthorne Studies). Od šedesátých let se různé podoby firemních aktivit směřujících k "budování" objevují stále častěji ve firemní praxi podniků po celém světě.

Teambuildingová setkání rozdělují pracovníky a pracovnice zhruba do tří skupin. Skupina o velikosti přibližně 64 % nemá patrně k těmto aktivitám vyhraněný vztah. Dalších 18 %, skupina výraznějších extrovertů, tyto aktivity s radostí…