Nález 184/2009 SbNU, sv.54, K extrémnímu nesouladu mezi právními závěry a vykonanými skutkovými zjištěnímiK zákazu tzv. deformace důkazů
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 54, nález č. 184
I. ÚS 84/09
K extrémnímu nesouladu mezi právními závěry a vykonanými skutkovými zjištěními
K zákazu tzv. deformace důkazů
Za zcela nepřípustné lze považovat takové odůvodnění soudu, které vychází z důkazů, které vůbec provedeny nebyly. Proto je též nepřípustná, a ve svém důsledku protiústavní, situace, kdy v dovolacím řízení je skutkový základ věci, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně nebo případně před soudem odvolacím, měněn, resp. deformován, aniž by dovolací soud provedl dokazování.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudkyň Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 17. srpna 2009 sp. zn. I. ÚS 84/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. N. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2008 č. j. 21 Cdo 3134/2007-378 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2007 č. j. 51 Co 314/2006-344 ve věci žaloby o zaplacení mzdy, za účasti vedlejšího účastníka J. T.
Výrok
I. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2008 č. j. 21 Cdo 3134/2007-378 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Proto se toto rozhodnutí ruší.
III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
I.
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 13. 1. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť měl za to, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), právo na spravedlivý proces garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na spravedlivou odměnu za práci garantované čl. 28 Listiny.
2. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), byla podána včas a splňuje i ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst.1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že závěr Nejvyššího soudu je ve zcela evidentním a na první pohled zřejmém rozporu s obsahem spisu. Podle stěžovatele s obsahem spisu naprosto nekoresponduje klíčový závěr Nejvyššího soudu, že „z provedených důkazů bylo rovněž zjištěno, že žalovaným byla za uvedené období vyplacena odměna za práci hlídače na uvedeném parkovišti právě manželce I. N.“ (str. 6 rozhodnutí Nejvyššího soudu). Soud neoznačil jediný důkaz, ze kterého by mělo vyplývat, že by mzda měla být vyplacena stěžovatelově manželce. Žádné takové důkazy nebyly totiž provedeny. Stěžovatel v tomto závěru Nejvyššího soudu spatřuje extrémní nesoulad právních závěrů soudu s vykonanými skutkovými zjištěními, resp. že právní závěry z vykonaných skutkových zjištění v žádné možné interpretaci nevyplývají. Další pochybení Nejvyššího soudu spatřuje stěžovatel v tom, že Nejvyšší soud řešil otázku, jaký vliv na existenci nároku stěžovatele mělo vyplacení žalovaných nároků jeho manželce. Podle názoru stěžovatele nebyl…
