dnes je 1.3.2021

Input:

Povinnosti zaměstnavatele související se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením

27.1.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2021.02.03.03
Povinnosti zaměstnavatele související se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením

Ing. Růžena Klímová

Vůči osobám se zdravotním postižením mají zaměstnavatelé několik povinností. A protože důležitý je v tomto kontextu termín 15. února, který se blíží, připomeňme si je.

PRÁVNÍ ÚPRAVA A VYMEZENÍ POJMŮ

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením upravuje v § 67 až 84 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZ”), a vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb.

Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni (osoba s těžším zdravotním postižením), invalidními v prvním nebo druhém stupni, nebo zdravotně znevýhodněnými (osoba zdravotně znevýhodněná). Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením, dokládá fyzická osoba posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení, jedná-li se o osobu invalidní v I. nebo II. nebo III. stupni invalidity, případně potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení, jedná-li se o osobu zdravotně znevýhodněnou.

Za zdravotně znevýhodněnou osobu je považována fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li osobě odebrán invalidní důchod I. nebo II. stupně invalidity, pak se na ni nahlíží jako na osobu se zdravotním postižením ještě po dobu 12 měsíců od tohoto rozhodnutí. Pro účely naplnění 4% podílu osob se zdravotním postižením se proto tyto osoby započítají, pokud pracovní poměr po tuto dobu trvá.

Dochází-li k zákonné transformaci invalidního důchodu na starobní dosažením věku 65 let, pak pro započtení takového zaměstnance do 4% podílu je nutné rozhodnutí posudkové komise OSSZ o tom, že je osobou nadále invalidní. Pokud je pro uplatnění daňové slevy z titulu invalidity vydáno potvrzení finančním úřadem, lze jej použít i pro účely započtení takové osoby do 4% podílu ZPS.

POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE VŮČI OSOBÁM SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM

Každý zaměstnavatel má vůči osobám se zdravotním postižením podle § 80 ZZ tyto povinnosti:

  1. rozšiřovat podle svých podmínek a ve spolupráci s lékařem poskytovatele pracovnělékařských služeb možnost zaměstnávání osob se zdravotním postižením individuálním přizpůsobováním pracovních míst a pracovních podmínek a vyhrazováním pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením,
  2. spolupracovat s krajskou pobočkou Úřadu práce při zajišťování pracovní rehabilitace,
  3. vést evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením; evidence obsahuje údaje o důvodu, na základě kterého byla uznána osobou se zdravotním postižením,
  4. vést evidenci pracovních míst vyhrazených pro osoby se zdravotním postižením.

Zaměstnávání občanů se zdravotním postižením na nových pracovních místech vytvořených v rámci investičních pobídek je podporováno státem, a tudíž pro zaměstnavatele i velmi výhodné.

Zaměstnavatel s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru je podle § 81 ZZ povinen zaměstnávat občany se zdravotním postižením ve výši povinného podílu občanů se zdravotním postižením na celkovém počtu svých zaměstnanců (dále jen „povinný podíl”). Povinný podíl občanů se zdravotním postižením činí 4 %. U zaměstnavatelů, kteří jsou agenturou práce, se do celkového počtu zaměstnanců v pracovním poměru nezapočítají zaměstnanci, kteří jsou dočasně přiděleni k výkonu práce k uživateli.

Tuto svoji povinnost plní zaměstnavatel:

  1. zaměstnáváním občanů se zdravotním postižením v pracovním poměru ve výši povinného podílu, nebo
  2. odebíráním výrobků od zaměstnavatelů, se kterými Úřad práce uzavřel dohodu o uznání zaměstnavatele na chráněném trhu práce, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům nebo odebíráním výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám, nebo
  3. odvodem do státního rozpočtu. Výše tohoto odvodu činí ročně za každého občana se zdravotním postižením, o kterého zaměstnavatel neplní povinný podíl, 2,5násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí roku, v němž povinnost plnit povinný podíl osob se zdravotním postižením vznikla. Tímto způsobem však nemohou plnit zákonnou povinnost zaměstnavatelé, kteří jsou organizačními složkami státu nebo jsou zřízeni státem.

nebo kombinací výše uvedených způsobů.

Pro účely stanovení povinného podílu ve sledovaném kalendářním roce je rozhodný průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců, který se vypočítá za sledovaný rok podle § 15 vyhlášky č. 518/2004 Sb.

Průměrný přepočtený počet zaměstnanců ve sledovaném roce se stanoví jako:

  • podíl celkového počtu skutečně odpracovaných hodin těmito zaměstnanci v daném kalendářním roce zvýšeného o neodpracované hodiny

    • v důsledku dočasné pracovní neschopnosti, za kterou je poskytováno nemocenské,

    • v důsledku čerpání dovolené na zotavenou,

    • z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele,

    • z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, pokud se jedná o překážky, při kterých má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy nebo platu nebo mu podle § 192 odst. 1 ZP část věty druhé za středníkem náhrada mzdy nebo platu nepřísluší,

    • v důsledku ošetřování dítěte nebo péče o ně nebo ošetřování jiného člena domácnosti, za které náleží ošetřovné,

a celkové stanovené týdenní pracovní doby bez svátků připadající v daném kalendářním roce na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu.

Do počtu odpracovaných hodin se započtou všechny neodpracované hodiny z důvodu ošetřovného, za které náleží ošetřovné bez ohledu na právní předpis, podle kterého nárok na ošetřovné vznikl. Kromě § 39 a § 40 zákona č. 187/2006 Sb. se zde uplatňují i příslušná ustanovení zákonů č. 133/2020 Sb. a č. 438/2020 Sb. vydaných v souvislosti s mimořádnými patřeními při epidemii. Započtou se i neodpracované hodiny z důvodu karantény, při kterých náleží náhrada mzdy/platu.

Nezapočte se jen doba pracovní neschopnosti, za kterou nejsou poskytovány dávky nemocenského pojištění (rozumějme i náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti). Jedná se o případy, kdy zaměstnanci v rámci pracovního poměru nevznikla účast na nemocenském pojištění (zaměstnání malého rozsahu - § 7 ZNP) nebo pracovní neschopnost vznikla v době neplaceného volna). Nezahrne se též doba, za kterou jsou poskytovány dávky nemocenského pojištění, ale které nejsou pracovní neschopností (tj. mateřská dovolená), důležité osobní překážky v práci podle § 191 ZP, za které není poskytována náhrada mzdy (sem patří např. doba rodičovské dovolené), další důležité osobní překážky v práci uvedené v nařízení vlády č. 590/2006 Sb., při kterých není poskytována náhrada mzdy (např. pracovní volno bez náhrady mzdy poskytnuté při stěhování) atd.

Fondem pracovní doby, kterým se dělí součet všech výše uvedených odpracovaných a neodpracovaných hodin, se rozumí roční fond pracovní doby bez svátků stanovený u zaměstnavatele nebo vyplývající z obecně závazných právních předpisů.

Do průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců se započítávají pouze zaměstnanci v pracovním poměru.

Analogicky se počítá i průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců se zdravotním postižením. Zaměstnanec, který je osobou s těžším zdravotním postižením, se započítává třikrát.

Provozuje-li zaměstnavatel svou činnost pouze po část kalendářního roku, použije se při zjišťování průměrného přepočteného počtu zaměstnanců celková stanovená pracovní doba bez svátků připadající na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu v těch měsících, ve kterých zaměstnavatel činnost vykonával.

Průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců se zjišťuje jako součet průměrných přepočtených počtů zaměstnanců pracujících v jednotlivých pracovních režimech.

Příklad č. 1

Organizace vznikla k 1. 6. kal. roku. Zaměstnanci pracují v režimu vícesměnného provozu (37,5 hodiny týdně, 7,5 hodiny denně). Za dobu sedmi měsíců odpracovali v pracovním poměru 106 457 hodin, a to včetně neodpracovaných hodin z důvodu nemoci, OČR atd. Počet „odpracovaných” hodin se dělí pracovní dobou bez svátků připadající na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu od 1. 6. do 31. 12. kal. roku, tj. v našem případě 1 110 hodinami.

Výpočet: počet pracovních dnů (bez svátků připadajících na všední dny) od 1. 6. do 31. 12. 2020 kal. roku = 148 dnů

Týdenní pracovní doba: 37,5 hodiny, denně 7,5 hodiny

148 x 7,5 = 1 110 hodin

Povinný podíl ZPS činí: (106 457 : 1110 ) x 4 % = 3,83.

Pracují-li zaměstnanci v různých pracovních režimech (40 hodin týdně, 37,5 hodiny týdně atd.), průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců se zjišťuje jako součet průměrných přepočtených počtů zaměstnanců pracujících v jednotlivých pracovních režimech.

Dílčí výpočty se počítají na 2 platná desetinná místa, ke třetímu desetinnému místu se nepřihlíží. Jde o tzv. ořezávání čísel. U peněžitého plnění se výsledná částka zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Plní-li zaměstnavatel plní svou povinnost odebíráním výrobků nebo služeb, postupuje se tak, že se vypočte celkový objem plateb za výrobky, služby nebo zakázky, které zaměstnavatel odebral od „oprávněných dodavatelů” ve sledovaném kalendářním

Nahrávám...
Nahrávám...