V jednom království bylo celý rok teplo, svítilo
slunce a všichni chodili bosi. I král. Jednoho dne se král rozhodl, že vyjel na
obhlídku království a navštívil jednu vesnici. Rychlý posel na koni zvěstoval
vesničanům zprávu o králově návštěvě a ti začali ihned zametat náves, aby si
král neporanil nohy. Jenomže náves se nedá dokonale zbavit všech hrbolů, a tak
se stalo, že král, sotva vystoupil z kočáru a udělal pár kroků, vykřikl:
Au!
Na rozdíl od vesničanů jeho nohy nebyly uvyklé chůzi po drsné
zemi, v královském paláci byly všude samé koberce. Král se velice rozhněval a
druhý den poslal do vesnice vojáky, aby zde před jeho další návštěvou zjednali
pořádek.
Velitel vojáků nechal shromáždit vesničany na návsi a zeptal se
jich, co navrhují. Mám nápad, přihlásil se jeden z nich.
Tak mluv, řekl velitel vojáků. Jestli to bude nějaká hloupost,
dám tě narazit na kůl.
Bůh chraň, žádná hloupost, odpověděl vesničan. Vyrobíme a
darujeme králi boty.
Boty? Co to je?
Je to oděv na nohy. Není v našich silách změnit svět, ale můžeme
změnit způsob, jak se ho dotýkáme.
Nápad byl přijat, král přijel, obul si boty a byl nadmíru
spokojen. A vesničané začali vyrábět boty pro celé království.
(Martine…