Při cestě na vesnickou slavnost si rabi Volf všimnul, že kočí
švihá koně bičem, aby si pospíšil.
Proč biješ toho koně? Je to přece živé stvoření! ptal se
znepokojeně.
Čekají na nás, rabi! odsekl kočí.
A kůň za to může? Ty ho tlučeš, protože na nás čekají? podivil
se rabi.
Kočí na chvíli odložil l bič a kůň pokračoval spokojeně v cestě.
Po nějaké době se ale opět zapomněl a začal křičet.
Proč řveš na toho ubohého koně? Je to živý tvor.
Tak co bych měl dělat, aby byl rychlejší? volá vozka, jemuž
došla trpělivost.
Mluv s ním pěkně, říká rabi. Dej pryč bič a pokus se s ním
mluvit mírně a tiše.
(Elie Wiesel: Příběhy proti smutku)
Bič - nástroj motivace?
Kůň si nemůže stěžovat a podat výpověď. U lidí to je složitější.
Když se s nimi špatně zachází, mohou snížit nenápadně výkon a kvalitu práce,
mohou firmu pomlouvat nebo ji dokonce popohnat k soudu a samozřejmě dát výpověď
a odejít. To všechno mohou být citelné ztráty, které se těžko vyčíslují.
Vedoucí někdy mluví příliš nahlas, neboť mívají vysoké
sebevědomí, a dávají…