PŘÍBĚHY K ZAMYŠLENÍ - O růžích

Dva přátelé pěstovali růže. První z nich se rád těšil z jejich krásy a vůně, chodíval k nim meditovat. Druhý ty nejkrásnější květy řezal a rozdával kolemjdoucím.

„Co to děláš?“ vytýkal mu první. „Proč se šidíš o radost ze svých růží a o jejich vůni?“

„Růže zanechávají vůni na rukou těch, kdo je darují,“ odpověděl mu klidně ten druhý.

(Podle Bruna Ferrera: Živá voda pro duši)

Dávat či nedávat?

• Za dáváním je vždy jistá míra nesobeckosti nebo naopak sobeckosti. Prahneme-li po odměně za nějaký dobrý skutek - třeba ve formě uznání druhých lidí - stává se dávání poněkud sobeckým. Podle toho, jak kdo komu dává, nedává či odmítá dávat, lze nahlédnout do charakteru člověka.

• Akt dávání má dva účinky: na obdarovaného a na dárce. Nezištný dárce se stává méně sebestředným, získává nadhled, porozumění pro lidi a také dobré naladění. Kdo dává bez myšlenky na odměnu a ochuzuje se o něco, čeho má sám málo, je odměněn radostí z toho, že může někomu pomoci, potěšit, povzbudit.

• Dávání by měla předcházet upřímná komunikace o potřebách a přáních. Lidé si ale často neuvědomují své skutečné potřeby, dávají přednost pomíjivým a okamžitým přáním. Dávání proto může…