Příběhy k zamyšlení - Vrána a papoušek

Mezi slova odlišný a horší klademe často a naprosto zbytečně rovnítko.

Papoušek seděl v kleci spolu s vránou. Och, jak trpěl, ubohý papoušek přítomností opeřené černé nestvůry. „Jaká ošklivá čerň, jaká hrozná postava, jaký sprostý výraz tváře. Když se někdo musí při východu slunce dívat na něco takového, přejde ho radost na celý zbytek dne. Odpornější společník, než jsi ty, už ani není.”

Může to udivit, ale i vrána trpěla papouškovou přítomností. Smutně a stísněně reptala na osud, který ji svedl dohromady s oním nepříjemným druhem: „Proč musí právě mě postihnout takové neštěstí? Proč právě mě opustila moje šťastná hvězda? Proč musely moje šťastné dny vyústit v takovou temnotu? Bylo by mi milejší sedět s jinou vránou na zahradní zídce, vychutnávat si její společnost a těšit se z ní.”