V jednom městě žil kdysi člověk plný životních zkušeností. Okolní svět mu připadal šedivý, vyprahlý, s nemocnou duší. A to ho trápilo. Pak ale dostal nápad: "Co kdybych lidem začal vyprávět příběhy o lásce a laskavosti, o smyslu života? Určitě bych jim tím ukázal cestu ke štěstí."
Hned druhý den se pustil do akce. Postavil se na lavičku v parku v místě, kudy procházelo hodně lidí, a začal vyprávět. Lidé se zastavovali, chvíli ho poslouchali a pak šli dál svou cestou. Vypravěč věděl, že musí být trpělivý, a tak přicházel na stejné místo ve stejnou hodinu den co den a neúnavně vyprávěl. Jenže počet těch, kteří se u něj zastavili a poslouchali ho, postupně klesal. Vypravěč trpělivě vyprávěl dál, i když ho nikdo neposlouchal.
Jednoho dne se u něj zastavil malý chlapec, chvíli poslouchal a pak se zeptal: "Proč vyprávíš, když tě nikdo neposlouchá?"
Vypravěč mu odpověděl: "Začal jsem své příběhy vyprávět, abych změnil svět. Nyní je vyprávím, abych změnil sám sebe."