dnes je 29.3.2024

Input:

Svobodné a zodpovědné - Jaké jsou a mohou být firmy a nejen ony

16.12.2014, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 7 minut

2014.25.26.5
Svobodné a zodpovědné - Jaké jsou a mohou být firmy a nejen ony

Ing. Tomáš Hajzler

Již řadu let se věnujete představování konceptu svobodných firem. Jak vnímáte, že se jim daří v dnešní krizové nebo pokrizové době?

Na začátku tyto myšlenky oslovovaly zejména společnosti, pro něž je kreativita zaměstnanců velmi důležitá, například IT či reklamní společnosti. Nyní se stále častěji setkávám s výrobními firmami. Ty si najednou uvědomují, že pokud pro zaměstnance nevytvoří prostředí, ve kterém by otevřeně mohli přicházet s nápady, náměty a inovacemi, nemají šanci uspět na trhu, který nabízí stále levnější a levnější výrobky. Na trhu se totiž mohou prosadit právě díky novinkám a inovativním výrobkům a službám.

Zároveň vnímám, že díky krizi se ve společnosti objevil strach. Bývá to špatný rádce, ale lze na něj svést ledacos. Vnímám, že lidé jsou napjatí, v křeči. A podobné je to i ve firmách. Tam, kde dříve vzniklo svobodné prostředí, se nyní objevuje návrat zpět ke "starým" hierarchickým pořádkům.

Zkusme se z našeho prostředí přenést do zahraničí. Jak vypadá firemní svět tam?

Můžeme zamířit třeba do USA, protože to, co se nyní děje tam, dorazí za delší či kratší dobu i k nám. Práce ubývá. Rutinní výrobu jsou stroje schopné plně nahradit. Toto nahrazování probíhá rychleji než tempo, jakým vznikají nová pracovní místa. A díky moderním technologiím máme kolem sebe najednou 7,5 miliard konkurentů.

Tuto situaci si u nás ještě zcela neuvědomujeme. "Utahujeme" šrouby, snižujeme náklady, pracujeme za pár korun – a nějak to ještě funguje. Ale jak dlouho? Z jedné strany nástup robotizace, z druhé přemísťování práce tam, kde je levnější pracovní síla. Tlak asijských zemí, sílící konkurence – jak ještě dlouho můžeme konkurovat cenou? To, co nám pomůže, jsou nápady, inovace. Nemůžete být tisícípadesátý výrobce téhož, musíte se odlišit, aby se zákazníci rozhodli pro Vás. V mnoha zemích západní Evropy a USA to už pochopili, ale u nás se zatím vnímání mění pomalu.

Jak se k tomu postavit? Určitě ne návratem k hierarchicky uspořádané firmě, ani naprostou benevolencí, absencí pravidel a svobodou bez hranic, která nakonec vede jen k chaosu. Zkusme si představit firmu jako rodinu – i firma potřebuje rodiče, někoho, kdo jí dává tvar a stará se. Řešením této situace ale není přísný otec, který nekompromisně rovná své děti do latě, ale táta, který je respektuje. Ne zákazy a příkazy, ale jednání a uzavírání dohod – jak postupovat, co udělám já, co zvládneš ty...

Ve firmách bude muset nastat to, co již pozorujeme v rodině. Řada rodičů, kteří prošli klasickou striktní výchovou, zakládá nové školy a zkouší nové přístupy. V rodinách a ve školách tedy změna probíhá. A do firem musí dorazit také. Vypomohu si jedním příměrem. Zdá se mi, že jsme se kdysi naučili hrát nějakou hru, třeba Člověče, nezlob se, ale ona už se dnes nehraje. Hraje se jiná, ale my nevíme jaká a neznáme její pravidla.

Takže kudy se ve světě práce ubírat?

Lidský život se skládá z množiny dělání a nicnedělání. Práce a bytí. My jsme "pracovní" kultura. Už nedržíme ani neděli, která je od slova nedělat, pracujeme i ve svátek – na stavbách, v obchodech. Všude se jede na výkon, nikde není čas. Jenomže při tom všem shonu jsme se dopustili jedné chyby – mezi práci a zaměstnání klademe rovnítko. Často říkáme, že jsme bez práce nebo že máme práci... Pokud ale uvažujeme takto, můžeme spoustu práce a příležitostí přehlédnout. Máme špinavé ulice, opuštěné seniory, špatný vzduch, děti bez školek – práce, která leží a čeká. Jenomže my, hráči zvyklí na Člověče, nezlob se, to zatím jinak neumíme. V Čechách máme silnou tradici zaměstnání, ale nevidíme příležitosti, kde se práce nachází. Místo, abychom svízelně hledali zaměstnání, bychom se mohli poohlédnout po práci. Podívejme se na to, co nás pálí, a zkusme založit firmu. Nebo se poohlédněme po firmách, které rezonují s našimi hodnotami, a zkusme si pracovní místo vytvořit u nich.

Tím jsem vlastně naznačil řešení. To podle mě spočívá v tom, že si určíme, jak velká podmnožina z našeho dělání bude věnována obživě, tedy zaměstnání, a jaká práci. Možná namítnete: "Ale potřebuji přece peníze." Jistě. Peníze jsou skvělým nástrojem pro výměnu hodnot, pro komunikaci. Ale jen určité procento peněz používáme v tomto původním významu výměny. Zbytek používáme proto, abychom se zvětšili. Velká firma je bohatá, velký člověk má hodně peněz. Když jedete v této hře, tak každý rok potřebujete nové auto, lepší vybavení bytu, větší dům, nový svetřík .... A nakonec zjistíte, že Vám nestačí ani 150 000 korun měsíčně. Když toto pochopíte, pak nepotřebujete tolik – a jste svobodnější

Nahrávám...
Nahrávám...