Zaměstnavatel (název a sídlo, IČO): ............................................................................
Zastoupený: ........................................................................................................
Zaměstnanec (jméno, příjmení, bydliště): .....................................................................
(dále jen "zaměstnavatel“ a "zaměstnanec“)
Věc: Žádost o kratší pracovní dobu
Podle § 241 odst. 2 ZP žádám z důvodu péče o mého syna ............... (jméno), nar. dne ....... o kratší pracovní dobu v rozsahu .......... (např. 6 hodin v pracovních dnech od pondělí do pátku v době od 7 hodin do 13 hodin). O kratší (jinou) úpravu pracovní dobu žádám od .......... , protože manžel bude pracovat mimo bydliště.
Sdělte mi stanovisko k této žádosti nejpozději ve lhůtě 14 dnů.
V ..................... dne ...................
.........................................
zaměstnanec
Zaměstnavatel převzal dne .......
Právní úprava:
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění
Komentář:
Podle § 34b písm. 1) ZP musí být zaměstnanci v pracovním poměru přidělována práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, jejíž délka je upravena v § 79 ZP, pro mladistvé zaměstnance v § 79a ZP. Odchylná úprava je u konta pracovní doby (§ 86 a 87 ZP) a také v případě, je-li sjednána kratší pracovní doba podle § 80 ZP. Podle tohoto ustanovení je však možné kratší pracovní dobu, tzn. kratší pod hranice stanovené týdenní pracovní doby, sjednat výhradně individuální dohodou zaměstnance a zaměstnavatele, a to po novele zákoníku práce v roce 2023 písemně. Pro sjednání kratší pracovní doby nejsou stanovena žádná omezení s výjimkou, že ani při dohodnuté kratší pracovní době či jiné úpravě pracovní doby nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin. Kratší pracovní doba nemusí být rozvržena na všechny pracovní dny v týdnu a zaměstnanci přísluší mzda nebo plat, které odpovídají této kratší pracovní době. Na sjednání kratší pracovní doby podle § 80 ZP však zaměstnanec nemá právo.
Kromě této obecné úpravy zakotvuje zákoník práce v § 241 odst. 2 ZP právo vyjmenovaných zaměstnanců na kratší pracovní dobu nebo právo na jinou úpravu stanovené nebo kratší pracovní doby. Jinou úpravou se rozumí jiné rozvržení pracovní doby, než jak je u zaměstnavatele určeno pro konkrétního zaměstnance, nebo jiný počátek a konec pracovní směny při zachování délky pracovní směny. Požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnankyně či zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách .považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.
Na rozdíl od úpravy v § 80 ZP se jedná o právo zaměstnance, které může zaměstnavatel písemně odmítnout pouze v případě, že mu v kratší pracovní době nebo v jiné požadované úpravě stanovené nebo kratší pracovní doby brání vážné provozní důvody. Jedná se o právo, které může oprávněný zaměstnanec v případě záporného stanoviska zaměstnavatele nebo i v případě, že zaměstnavatel písemně na žádost vůbec nereaguje, uplatnit také soudně. Mzda nebo plat, který oprávněnému zaměstnanci přísluší odpovídá kratší pracovní době a zásada, že délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin, platí i pro tento případ. Zaměstnanci s dětmi od 15 let právo na kratší pracovní dobu či jinou vhodnou úpravu stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby nemají, je tak možné postupovat výhradně podle obecné možnosti dohodnout kratší pracovní dobu či jinou úpravu stanovené nebo…
