1.1
Změny v pracovním právu v druhé polovině roku 2018
JUDr. Petr Bukovjan
V první polovině roku 2018 věnovali personalisté či mzdové účetní zvýšenou pozornost zejména pracovněprávním dopadům spojeným s aplikací nových dávek nemocenského pojištění v podobě otcovské (s účinností od 1. 2. 2018) a dlouhodobého ošetřovného (s účinností od 1. 6. 2018) a vyhnout se nemohli ani „změnám” v souvislosti s nabytím účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (ke dni od 25. 5. 2018).
Na co se můžeme „těšit” v druhé polovině letošního roku, případně na začátku roku příštího? Níže uvádíme pro orientaci základní a stručný přehled, který bude podle průběhu legislativního procesu postupně upravován.
Nahoru Náhrada za ztrátu na výdělku
Pod číslem 181/2018 ve Sbírce zákonů vyšla a dne 1. 10. 2018 nabyla účinnosti drobná novela mj. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP”). Jde konkrétně o doplnění jeho § 271b odst. 3 v tom smyslu, že pro účely náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v rámci odpovědnosti zaměstnavatele za újmu způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se u uchazeče o zaměstnání považuje za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemocí z povolání výdělek ve výši minimální mzdy „platné v den zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání”.
Cílem novely je ujednotit praxi České pojišťovny a Kooperativy jako pojišťoven, u kterých jsou zaměstnavatelé pro případ zmíněné odpovědnosti ze zákona pojištěni a které za ně vyplácejí (nebo jim refundují) uvedenou náhradu za ztrátu na výdělku. Proč byla změna nutná? Protože tyto pojišťovny jinak vnímaly, jestli se s každoročním zvyšováním minimální mzdy mění také výdělek poškozeného zaměstnance (uchazeče o zaměstnání) po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání a tím pádem jestli dochází ke změně výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (a to logicky směrem dolů, protože minimální mzda se zvyšuje). Nyní je jasné, že k žádné takové změně v důsledku změny výše minimální mzdy nedochází.
Nahoru Zrušení karenční doby
Dle § 192 odst. 1 a 2 ZP platí, že zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši 60 % průměrného (redukovaného) výdělku, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění.
Náhradu poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci za dny, které jsou pro něho pracovními dny, a za svátky, za které mu jinak přísluší náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu zmíněné dávky nemocenského pojištění. Důležité je, že tato náhrada nepřísluší zaměstnanci za první 3 takové dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn (jde o tzv. karenční dobu).
Předmětem projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky je návrh na zrušení karenční doby s odůvodněním, že je třeba „alespoň zčásti napravit sociální situaci zaměstnanců s nízkými příjmy a zaměstnanců…