č. 260/2004 Sb. NSS, Azyl: vztah důvodů pro udělení azylu a překážky vycestování
č. 260/2004 Sb. NSS
Azyl: vztah důvodů pro udělení azylu a překážky vycestování
k § 12 a § 91 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
Podmínky pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a překážky vycestování podle ustanovení § 91 téhož zákona je nutno posuzovat samostatně. Udělení azylu podle ustanovení § 12 tohoto zákona je vázáno na objektivní přítomnost pronásledování jako skutečnosti definované v § 2 odst. 6 citovaného zákona nebo na odůvodněný strach z této skutečnosti, a to v obou případech v době podání žádosti o azyl, tedy zpravidla v době bezprostředně následující po odchodu ze země původu. Překážka vycestování se naopak vztahuje k objektivním hrozbám po případném návratu žadatele o azyl do země původu, tedy k částečně jiným skutečnostem nastávajícím v odlišném čase.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2004, čj. 2 Azs 12/2004-40)
Věc: Thi Lan N. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalovaný dne 3. 1. 2002 žalobkyni neudělil azyl; neshledal totiž existenci důvodů podle ustanovení § 12 zákona o azylu. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že žalobkyně žádala o azyl výlučně proto, že chtěla legalizovat svůj pobyt v České republice, kam přijela na pozvání bratrance. Žalovaný neshledal ani podmínky umožňující udělení azylu podle § 13 a § 14 zákona o azylu a ani přítomnost překážky vycestování.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 15. 1. 2002 rozklad, v němž se pouze omezila na konstatování, že chce v ČR legálně pracovat. Ministr vnitra tento rozklad dne 22. 5. 2003 zamítl.
Žalobkyně tedy podala žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. V té namítla pouze obecné rozpory řízení před žalovaným se správním řádem a tvrdila, že splňuje podmínky § 12 zákona o azylu. Krajský soud žalobu zamítl, neboť zjistil, že stěžovatelka neuvedla během celého správního řízení žádnou skutečnost, která by svědčila o jejím pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, a nenamítala rovněž žádný důvod pro udělení azylu podle § 13 a § 14 téhož zákona. Dle dostupných informací nehrozí stěžovatelce po návratu do země původu perzekuce či jiné skutečnosti zakládající překážku vycestování.
Tento rozsudek napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností, ve které uplatnila důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedla, že podle svého názoru splnila zákonné podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, resp. přinejmenším pro vztažení překážky vycestování podle § 91 o azylu. Stěžovatelka má totiž strach, že jí v případě návratu do Vietnamu hrozí trestní stíhání, přičemž podmínky ve vietnamských věznicích jsou tvrdé a podezřelí jsou biti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z odůvodnění:
Pokud stěžovatelka uvádí, že splnila podmínky pro udělení azylu podle ustanovení § 12…
