č. 4143/2021 Sb. NSS, Pobyt cizinců: zajištění za účelem správního vyhoštění; nemožnost obstarat náhradní cestovní doklad
č. 4143/2021 Sb. NSS
Pobyt cizinců: zajištění za účelem správního vyhoštění; nemožnost obstarat náhradní cestovní doklad
k § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 217/2002 Sb., č. 428/2005 Sb., č. 161/2006 Sb., č. 379/2007 Sb., 427/2010 Sb. a č. 314/2015 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
Předchozí marná snaha správních orgánů obstarat zajištěné cizince náhradní cestovní doklad je okolností, která je překážkou vyhoštění cizinky, a tedy i překážkou jejího zajištění za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2020, čj. 16 A 71/2020-17)
Prejudikatura: č. 2524/2012 Sb. NSS; rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 1. 2008, Saadi proti Velké Británii (stížnost č. 13229/03).
Věc: I. D. proti Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie hl. m. Prahy o zajištění cizince.
Žalobkyně podala u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2020. Tímto rozhodnutím žalovaná rozhodla prodloužení zajištění žalobkyně podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců za účelem jejího správního vyhoštění. Doba zajištění byla prodloužena o 60 dní.
Podle žalobkyně žalovaná porušila § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců ve spojení s čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 odst. 1 písm. f) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též „Úmluvy“) a § 2 odst. 2, § 3 a § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, neboť si neopatřila dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí, a nevyšla tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Dále podle žalobkyně žalovaná porušila § 50 odst. 4 správního řádu, neboť nepřihlédla ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, § 52 správního řádu, neboť neprovedla důkazy potřebné pro zjištění stavu věci, § 68 odst. 3 správního řádu, § 174a odst. 1 a § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, čl. 3 odst. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále jen „návratová směrnice“) a čl. 3 a čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy.
Žalobkyně se domnívala, že její zajištění bylo nezákonné, neboť nebylo možné rozumně očekávat, že bude možné naplnit jeho účel, tedy správní vyhoštění. Dle žalobkyně znamená zajištění cizince omezení jeho osobní svobody, a tedy citelný zásah do osobních práv. V případě žalobkyně k němu dochází opakovaně, v průběhu asi pěti let již potřetí. Zajištění lze realizovat pouze na základě zákonných podmínek daných i ústavním pořádkem ČR (čl. 8 odst. 2 Listiny), podmínky stanoví i čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy.
Žalobkyně měla za to, že vzhledem k tomu, že zajištění dle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je zajištění za účelem správního vyhoštění, je bezprostředně spjato s tímto účelem, přičemž není-li zde reálná možnost správní vyhoštění uskutečnit, pozbývá zajištění smyslu a…
