dnes je 21.9.2024

Input:

č. 492/2005 Sb. NSS, Řízení před soudem: rozhodování o ustanovení zástupce

č. 492/2005 Sb. NSS
Řízení před soudem: rozhodování o ustanovení zástupce
k § 35 odst. 7 soudního řádu správního
Rozhoduje-li soud o návrhu na ustanovení zástupce účastníka řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 35 odst. 7 s. ř. s.), zabývá se komplexně tím, zda je takového zastoupení třeba k ochraně práv tohoto účastníka řízení. Založí-li své rozhodnutí o zamítnutí návrhu pouze na tom, že v daném řízení není zastoupení podle zákona povinné a v důsledku zásady koncentrační nelze žalobní body již podané žaloby rozšiřovat, zatěžuje řízení vadou spočívající v neúplně zjištěném skutkovém stavu věci [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí; Nejvyšší správní soud takové rozhodnutí ke kasační stížnosti účastníka řízení proto zruší (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2.2004, čj. 6 Azs 19/2003-45)
Věc: Serhyi S. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce.

Žalobce (stěžovatel) napadal kasační stížností usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 4. 2003, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2002 ve věci udělení azylu.
Stěžovatel v kasační stížnosti uváděl, že nesouhlasí se závěrem soudu, že není potřeba v jeho případě ustanovovat zástupce, neboť se domnívá, že na to má právo. Důvodem jeho požadavku je skutečnost, že nezná dobře český jazyk, nezná české právo, nemá finanční prostředky, a není tak schopen se hájit sám.
Ze soudního spisu vyplynulo, že stěžovatel se domáhal přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2002 žalobou podanou dne 10. 9. 2002. Zároveň požádal o ustanovení zástupce, přičemž svoji žádost doložil prohlášením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 2. 4. 2003, ze kterého vyplývá, že stěžovatel nevlastní žádný majetek, nemá příjmy ani vyživovací povinnost. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel sice splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, při jejichž splnění lze podle § 35 odst. 7 s. ř. s. ustanovit zástupce, a to z toho důvodu, že nevlastní žádný majetek ani nemá vlastní příjmy, avšak neshledal splnění druhé z obou podmínek nezbytných pro ustanovení zástupce, tj. že takové ustanovení zástupce je potřebné k ochraně stěžovatelových práv. Soud svůj závěr odůvodnil tak, že stěžovatel podal žalobu v době před 1. 1. 2003, kdy podle § 250a o. s. ř., ve znění tehdy účinném, musel být zastoupen advokátem, pokud sám neměl právnické vzdělání; přitom od 1. 1. 2003 soud pokračuje v řízení podle soudního řádu správního (§130 odst. 1 s. ř. s.), podle něhož se v řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů povinné zastoupení advokátem nevyžaduje. V řízeních o žalobách ve správním soudnictví se uplatňuje tzv.
Nahrávám...
Nahrávám...