dnes je 5.7.2022

Input:

č. 709/2005 Sb. NSS; Daň z přidané hodnoty: nárok na odpočet daně

č. 709/2005 Sb. NSS
Daň z přidané hodnoty: nárok na odpočet daně
k § 19 odst. 1 a 3 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1999*)
k § 24 a § 25 odst. 1 písm. t) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1999
Posuzoval-li správce daně nárok na odpočet daně z přidané hodnoty ve smyslu § 19 odst. 3 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, měl se zabývat pouze tím, zda plnění daňového subjektu spadá pod pojem reprezentace ve smyslu § 25 odst. 1 písm. t) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, na který citované ustanovení odkazuje, a nikoli otázkou daňové uznatelnosti výdaje ve smyslu § 24 tohoto zákona. Tuto otázku totiž musí mít již vyřešenu, neboť nevyloučil zdanitelné plnění podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, čj. 5 Afs 152/2004-55)
Věc: Společnost s ručením omezeným A. v Ú. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalovaného.

Finanční úřad v Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne 6. 2. 2001 dodatečně vyměřil žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 1999 ve výši 9670 Kč; žalovaný zamítl odvolání žalobce dne 3. 10. 2001.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. 6. 2004 zrušil pro nezákonnost rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalovaný (stěžovatel) toto rozhodnutí krajského soudu napadl kasační stížností; namítl přitom nezákonnost napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Krajský soud podle něj dospěl k nesprávnému závěru, že odpálený ohňostroj představuje přímou reklamu osobním stykem a že náklady na jeho realizaci je nutno považovat za zdanitelné plnění použité na reprezentaci, u něhož je dán nárok na odpočet. Krajský soud tak nesprávně posoudil právní otázku, co je reklama a co je reprezentace dle § 25 odst. 1 písm. t) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon č. 586/1992 Sb.“) ve vztahu k § 19 odst. 3 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon č. 588/1992 Sb.“).
Stěžovatel trval na definici reklamy tak, jak ji uvedl v odůvodnění rozhodnutí o odvolání. Reklama je přesvědčovací proces, kterým se hledají uživatelé zboží, služeb nebo jiných výkonů či hodnot prostřednictvím komunikačních médií. Cílem reklamy je nejen upozornit možného uživatele na určité zboží nebo službu, ale i přesvědčit ho, že předložená nabídka je pro něj výhodná a že by ji měl akceptovat. Reklama také musí být účelná a musí spočívat v hledání uživatelů zboží, služeb nebo jiných výkonů či hodnot, tedy v jejich veřejném doporučování možným zájemcům. V odůvodnění svého rozhodnutí stěžovatel rovněž definoval pojem propagace jako cílevědomé působení, které je zaměřeno na výrobek či služby, které se snaží informovat i o podniku. Součástí propagace je reklama, podpora prodeje, vztahy s veřejností a případně osobní prodej. Existuje-li příčinná souvislost mezi prodaným zbožím a propagací, jedná se o náklad na dosažení, zajištění a udržení příjmů. V případě žalobce nebyly
Nahrávám...
Nahrávám...