dnes je 30.11.2022

Input:

č. 810/2006 Sb. NSS; Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost

č. 810/2006 Sb. NSS
Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost
k § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního
Pokud soud ve výroku rozsudku vyslovil zrušení rozhodnutí žalovaného, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, ale současně mu uložil další povinnosti týkající se jeho procesního postupu, a začlenil tak do výroku i část odůvodnění svého rozhodnutí, pak je rozsudek sám v důsledku spojení výroku a odůvodnění matoucí a nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2005, čj. 1 As 4/2005-34)
Věc: Petr D. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalovaného.

Magistrát města Ústí nad Labem dne 17. 5. 2004 uložil žalobci pokutu ve výši 250 000 Kč za spáchání správního deliktu dle § 83 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“). Žalovaný dne 19. 8. 2004 toto rozhodnutí potvrdil.
Rozsudkem ze dne 27. 9. 2004 Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí žalovaného zrušil. Vzhledem k obsahu žaloby, v níž žalobce namítal zejména nepřiměřenost pokuty, byl soud nucen zabývat se důvody, které žalovaného vedly k uložení pokuty právě v dané výši. Protože však odůvodnění rozhodnutí takové úvahy neobsahovalo, důvody tam uvedené nedávají ani jasný obraz o závažnosti postihovaného skutku v důsledku způsobu jeho spáchání. Rovněž tak žalovaný nehodnotil ani společenskou nebezpečnost počínání žalobce. Ve výroku rozsudku soud rovněž uvedl, že „Při určování sankce žalobci za předmětný správní delikt, ohledně jehož spáchání jinak není žádných pochybností, budiž zejména podrobně zkoumáno, zohledněno a odůvodněno, zda žalobce svým konáním způsobil škodu či nikoliv, zda konal sám či v organizované skupině, zda předmět skutku byl získán trestnou činností či nikoliv, zda šlo o ojedinělý skutek či jejich víceprvkovou množinu s charakterem podnikatelské činnosti a zda ke spáchání postihovaného deliktu došlo ze zištných či jen jiných méně závažných důvodů; výše uložené sankce pak budiž odůvodněně vztažena též k důkladně prozkoumaným majetkovým poměrům žalobce“.
Žalovaný se dne 22. 12. 2004 domáhal kasační stížností zrušení shora uvedeného rozsudku. Poukázal zejména na to, že rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným za nezvratně dokázaný správní delikt. Uvedl, že zákon č. 56/2001 Sb. je speciálním zákonem a podle jeho § 85 se v řízení jím upraveném postupuje podle správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Správní orgán tedy není vázán ustanovením § 12 odst. 1 zákona ČNR č. 200/1990 Sb. o přestupcích. Hlavním kritériem pro uložení sankce v tomto případě byla závažnost spáchaného správního deliktu, sám zákon stanoví horní hranici sankce výší 5 000 000 Kč. Žalovaný dodal, že se v daném případě nejednalo o nedbalostní delikt, čehož důkazem je opatření dvou identických vozidel za účelem uvedení jednoho z nich do provozu na pozemních komunikacích, ač bylo již trvale vyřazeno z registru vozidel. Rovněž povaha jednání byla vedena snahou zastřít tento stav a uvést tím úřední orgán v omyl.
Nahrávám...
Nahrávám...