dnes je 29.3.2024

Input:

č. 885/2006 Sb. NSS; Řízení před soudem: přezkoumání správního rozhodnutí o povolení obnovy řízení

č. 885/2006 Sb. NSS
Řízení před soudem: přezkoumání správního rozhodnutí o povolení obnovy řízení
k § 62 správního řádu (č. 71/1967 Sb.)*)
k § 65 soudního řádu správního
Napadá-li žalobce rozhodnutí vydané v prvním stadiu řízení o obnově, může účinně namítat pouze to, že existují podmínky její přípustnosti z hlediska ustanovení § 62 správního řádu, nikoliv však okolnosti týkající se skutkového stavu věci, které lze uplatnit až ve druhém stadiu řízení o obnově, v němž by se znovu rozhodovalo ve věci.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004, čj. 5 A 24/2002-34)
Věc: Společnost s ručením omezeným E. proti Ministerstvu životního prostředí o obnovu řízení.

Česká inspekce životního prostředí uložila rozhodnutím z 28. 3. 2001 žalobci pokutu 3 000 000 Kč za nedovolené užití povrchových vod. Rozhodnutí nabylo právní moci. Žalobce podal návrh na obnovu řízení. Dne 30. 10. 2001 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí, kterým návrh na obnovu řízení zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím z 5. 2. 2002, jímž odvolání zamítl.
Žalobu, kterou proti posléze uvedenému rozhodnutí žalobce podal, Nejvyšší správní soud zamítl.
Z odůvodnění:
Žalobce v návrhu na obnovu řízení poukázal zejména na skutečnost, že existuje platné povolení k odběru povrchových vod, které nebylo dosud zrušeno, a tato skutečnost nemohla být v řízení uplatněna, neboť žalobce se o probíhajícím řízení nedozvěděl. Dne 30. 10. 2001 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí, kterým návrh na obnovu řízení zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Třebaže žalovaný v průběhu řízení zjistil, že existuje povolení k odběru vody v množství, které žalobce nikdy nepřekročil, za použití interpretační zásady „lex posterior derogat priori“ dovodil, že výměr ze dne 12. 9. 1949 již není platný, neboť dne 4. 10. 1994 bylo vydáno nové rozhodnutí. Právní mocí nového rozhodnutí vydaného podle zákona o vodách mělo dle právního názoru žalovaného dojít ke zrušení předchozího povolení, jehož platnost nebyla časově omezena. S tímto závěrem žalovaného se žalobce neztotožňuje, neboť uvedená právní úvaha je v rozporu se zásadami právní teorie. Zásada „lex posterior derogat priori“ se uplatní ve vztazích právních norem, ale již nemůže být uplatňována ve vztazích individuálních správních aktů, kterými uvedená rozhodnutí nepochybně jsou. Rozhodnutí ze dne 4. 10. 1994 o povolení k odběru povrchových vod tak nerušilo výměr ze dne 12. 9. 1949, ale naopak na tento výměr odkazovalo.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž zdůraznil, že platnost oprávnění skončila dnem nabytí právní moci rozhodnutí ze dne 4. 10. 1994, a platnost tohoto rozhodnutí byla omezena do 30. 9. 1999.
Nahrávám...
Nahrávám...