č. 4687/2025 Sb. NSS, Rozšířený senát: daňová uznatelnost úroků z dluhopisů
č. 4687/2025 Sb. NSS
Rozšířený senát: daňová uznatelnost úroků z dluhopisů
k § 24 odst. 2 písm. zi) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2013
Úroky z dluhopisů nejsou podřaditelné pod „úroky z půjček a úroky z úvěrů“, jak je vymezoval § 24 odst. 2 písm. zi) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2013.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2025, čj. 1 Afs 208/2023-57)
Prejudikatura: č. 3076/2014 Sb. NSS, č. 4517/2023 Sb. NSS a č. 4661/2025 Sb. NSS; č. 1/2019 Sb. NS.
Věc: ENDL + K, a. s., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o úroky z dluhopisů, o kasační stížnosti žalobkyně.
Předmětem sporu je otázka, zda má být daňová uznatelnost úroků z dluhopisů vyplacených v roce 2013 posuzována podle § 24 odst. 2 písm. zi) zákona o daních z příjmů, ve znění účinném od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2013, nebo podle generální klausule v § 24 odst. 1 téhož zákona.
Žalobkyně emitovala dne 30. 4. 2012 korunové dluhopisy v celkové hodnotě 1 mld. Kč s pevným úrokem 12 % p. a. a se splatností v roce 2032. Upisovatelem dluhopisů se stal Josef Endl, jediný akcionář žalobkyně, který kupní cenu uhradil formou zápočtu, a to tak, že vrátil jím vlastněné dluhopisy vydané žalobkyní podle slovenských právních předpisů zpět žalobkyni. Rovněž kupní cenu předchozích slovenských dluhopisů uhradil Josef Endl formou zápočtu, a sice oproti závazku žalobkyně k zaplacení dluhu ve výši 1 mld. Kč souvisejícího s koupí 50 % podílu ve společnosti Endl s. r. o. od Josefa Endla (Endl s. r. o. poté zanikla v rámci fúze s žalobkyní). Žalobkyně následně vyplatila Josefu Endlovi v roce 2013 z emise českých dluhopisů úroky ve výši 120 mil. Kč, které si uplatnila jako daňově účinný náklad v přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013.
Specializovaný finanční úřad na základě výsledků daňové kontroly vyloučil popsané úroky z dluhopisů v celkové výši 120 mil. Kč z daňových nákladů žalobkyně. Proti příslušnému dodatečnému platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, které žalovaný dne 6. 4. 2021 zamítl. Podle daňových orgánů žalobkyně neprokázala splnění podmínek daňové uznatelnosti dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
Žalobkyně neuspěla ani v řízení před Krajským soudem v Ostravě - pobočkou v Olomouci. Ten se v rozsudku ze dne 13. 9. 2023, čj. 60 Af 24/2021-101, mimo jiné neztotožnil s jejím argumentem, že daňové orgány nesprávně aplikovaly § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů namísto § 24 odst. 2 písm. zi) tohoto zákona. Soud vysvětlil, že samotná zákonná úprava nedává prostor pro jiný závěr, než že již od zdaňovacího období roku 2005, tj. od účinnosti novely zákona o daních z příjmů provedené zákonem č. 669/2004 Sb., nedopadá na posuzování daňové účinnosti úroků z dluhopisů § 24 odst. 2 písm. zi) tohoto zákona.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Krajskému soudu mimo jiné vytýkala, že chybně aplikoval § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů namísto § 24 odst. 2 písm. zi) téhož zákona. Na podporu tohoto názoru stěžovatelka odkázala na pokyn k jednotnému postupu při…
