dnes je 5.12.2022

Input:

Nález 121/2005 SbNU, sv. 37, K rozlišování hmotněprávních a skutkových námitek dovolání v trestním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 121

III. ÚS 68/04

K rozlišování hmotněprávních a skutkových námitek dovolání v trestním řízení

Pokud se stěžovatel ve svém dovolání domáhá posouzení otázky, zda jeho jednání tak, jak je popsáno ve skutkové části výroku odsuzujícího rozsudku, naplňuje znak obsažený v ustanovení § 251 odst. 2 trestního zákona, tj. zda trestným činem podílnictví získal značný prospěch, má taková námitka hmotněprávní charakter a spadá pod rozsah ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Za této situace se tedy musí Nejvyšší soud s námitkami uplatněnými stěžovatelem meritorně vypořádat, a nikoliv dovolání bez přezkoumání věci z formálních důvodů odmítnout. Jinak ze strany dovolacího soudu dojde k nepřípustnému zúžení dovolání a jeho důvodů, tzn. k nedodržení zákonem stanoveného postupu a porušení základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila - ze dne 9. června 2005 sp.zn. III. ÚS 68/04 ve věci ústavní stížnosti P. L. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2003 sp. zn. 3 Tdo 1096/2003, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatele, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. května 2003 sp. zn. 7 To 175/2003, jímž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu podílnictví podle § 251 odst.1 písm. a) a odst. 2 trestního zákona.

Výrok

I. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2003 sp. zn. 3 Tdo 1096/2003 se zrušuje.

II. Návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. května 2003 sp. zn. 7 To 175/2003 se odmítá.

III. Návrh na zrušení části ustanovení § 225 odst. 2 zákona č.141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění, se odmítá.

Odůvodnění

I.

Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů blíže označených v záhlaví tohoto usnesení, a to pro porušení čl. 2 odst.3, čl.90 odst. 1, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, 3 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 5 odst. 1, čl.6 odst. 1, 2, 3 písm. c), d) a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), čl. 2 odst. 3 písm. a), čl. 9 odst. 1, čl. 14 odst. 2, 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 11 odst. 1 Všeobecné deklarace lidských práv. Stěžovatel současně navrhl, aby Ústavní soud zrušil v ustanovení § 225 odst. 2 větě první zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění, (dále též „tr. ř.“) slova „přísnějšího“, „než podle kterého posuzovala skutek obžaloba“ a „podle § 190 odst. 2“, tedy aby věta první citovaného ustanovení zněla: „Uznat obžalovaného vinným trestným činem podle ustanovení zákona může soud jen tehdy, když obžalovaný byl na možnost tohoto posuzování skutku upozorněn.“.

II.

Stěžovatel (v trestním řízení

Nahrávám...
Nahrávám...