dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 150/2006 SbNU, sv. 42, K restituci nemovitostí podle zákona o půdě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 42, nález č. 150

I. ÚS 139/04

K restituci nemovitostí podle zákona o půdě

Pokud stěžovatelé namítají, že nižší obecné soudy nerespektovaly hmotněprávní závěry dovolacího soudu, je nutno si uvědomit, že ani dovolací soud nemůže předjímat, jak vyzní skutkové okolnosti získané provedením stanovených důkazů, se zřetelem k nimž soud prvního stupně rozhodne.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 8. srpna 2006 sp. zn. I. ÚS 139/04 ve věci ústavní stížnosti M. K. a spol. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2004 č. j. 28 Cdo 858/2004-293, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 2003 č.j. 6 Co 1832/2003-277 a proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 19. 5. 2003 č. j. 5 C 994/2002-249, jimiž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů na vydání nemovitostí.

Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění

I.

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelé proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 6 Co 1832/2003-277 ze dne 2. 12. 2003, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Písku č.j. 5 C 994/2002-249 ze dne 19. 5. 2003, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelů o určení, že vlastnické právo k domu č. p. 9 s pozemkem parc. č. 9 a k pozemku parc. č. 559 v k. ú. Žíchovec na ně přechází ve stanovených podílech. Podáním ze dne 3. 9. 2004 rozšířili stěžovatelé ústavní stížnost i proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 858/2004-293 ze dne 7. 6. 2004, jímž bylo odmítnuto jejich dovolání proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu. Napadenými rozhodnutími byla podle názoru stěžovatelů porušena ustanovení čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Porušení uvedených základních práv spatřují stěžovatelé v následujících skutečnostech:

V dané věci byla podána žaloba již začátkem února 1993, soud prvního stupně z různých důvodů žalobu již čtyřikrát zamítl a ve věci rovněž proběhlo čtyřikrát odvolací řízení. V pořadí třetí rozsudek odvolacího soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu, který uložil soudu prvního stupně zabývat se otázkou nabytí nemovitostí na základě protiprávního zvýhodnění povinné osoby. Soud prvního stupně tomu sice vyhověl a po formální stránce provedl nařízený důkaz trestním spisem, nerespektoval však hmotněprávní názor Nejvyššího soudu.

Stěžovatelé nemohou akceptovat situaci, kdy právní předchůdce žalovaných jako předseda MNV v Žíchovci a komunistický funkcionář v 50. letech zapříčinil likvidaci zemědělské usedlosti právního předchůdce stěžovatelů a vyvolal proces, v němž byl právní předchůdce stěžovatelů protiprávně odsouzen, uvězněn a zbaven majetku; po likvidaci zemědělské usedlosti se do domku, který původně patřil právnímu předchůdci stěžovatelů, nastěhoval předchůdce žalovaných A. Š. V doplnění ústavní stížnosti se praví, že trestní rozsudek proti právnímu předchůdci stěžovatelů byl podle zákona o soudní rehabilitaci v plném rozsahu zrušen.

Stěžovatelé považují názor obecných soudů a celý jejich postup za naprosto nesprávný. Vytýkají mu nerespektování pravidel právního

Nahrávám...
Nahrávám...