dnes je 7.12.2024

Input:

Nález 157/2004 SbNU, sv.35, K odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí dovolání

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 157

III. ÚS 159/04

K odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí dovolání

Ústavní soud pravidelně ve svých nálezech zdůrazňuje, že hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod se skládá z několika komponentů (sp. zn. III. ÚS 102/94, sp. zn. III. ÚS 114/94, sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 142/98, sp. zn. III. ÚS 224/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, nález č. 61; svazek 3, nálezy č. 9 a 34; svazek 11, nález č. 65; svazek 15, nález č. 98, a další), přičemž prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (což vyplývá z § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V případě, v němž je nosným důvodem zásahu orgánu veřejné moci norma jednoduchého práva, kterou pro její rozpor s ústavním pořádkem Ústavní soud již zrušil, jakkoli nejde o navrhovatele dle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., nelze dosáhnout ochrany základních práv a svobod jiným způsobem než rozhodnutím dle § 82 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 26. října 2004 sp. zn. III. ÚS 159/04 ve věci ústavní stížnosti J. S. proti usnesení Nejvyššího soudu z 11. 12. 2003 sp. zn. 22 Cdo 2484/2003 o odmítnutí dovolání a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 30. 10. 2002 sp. zn. 18 Co 330/2002 potvrzujícímu rozsudek nalézacího soudu o určení vlastnictví, spojené s návrhem na zrušení § 243c odst. 2 občanského soudního řádu.

Výrok

I. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2003 č. j. 22 Cdo 2484/2003-145 se zrušuje.

II. Návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. října 2002 č. j. 18 Co 330/2002-115 se odmítá.

III. Řízení ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 243c odst. 2 o. s. ř. se zastavuje.

Odůvodnění

I.

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 15. 3. 2004, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2003 č. j. 22 Cdo 2484/2003-145 o odmítnutí dovolání a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2002 č. j. 18 Co 330/2002-115 o určení vlastnictví. Spolu s ústavní stížností dle § 74 zákona č. 182/1993 Sb. podává návrh na zrušení ustanovení § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčen v základních právech plynoucích z čl. 1, 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

Z obsahu spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 10 C 156/2000, jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní stížnosti bylo zjištěno následující:

Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 18. 12. 2001 č. j. 10 C 156/2000-89 zamítl žalobu stěžovatele o určení, že je vlastníkem přesně označené nemovitosti - zemědělské hospodářské budovy (drůbežárny). Tato nemovitost byla dle zákona o půdě (zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě

Nahrávám...
Nahrávám...