dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 80/2006 SbNU, sv. 41, K rozhodování obecných soudů o výši nájemného z bytu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 41, nález č. 80

I. ÚS 489/05

K rozhodování obecných soudů o výši nájemného z bytu

Porušení práva na soudní ochranu - a v konečném důsledku též k porušení práva na ochranu majetku - způsobily obecné soudy tím, že zamítly stěžovatelovu žalobu s odkazem na neexistenci prováděcího zákona předvídaného v § 696 odst. 1 občanského zákoníku, tj. předpisu umožňujícího jednostranné zvýšení nájemného právním úkonem pronajímatele. Z nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 47, vyhlášen pod č. 252/2006 Sb.) vyplývá, že obecné soudy, i přes absenci předvídané konkrétní úpravy, musí rozhodnout o zvýšení nájemného, a to v závislostech na místních podmínkách tak, aby nedocházelo k diskriminaci. Přitom se musí vyvarovat libovůle a rozhodnutí se musí zakládat na racionální argumentaci a důkladném uvážení všech okolností případu, na použití přirozených zásad a zvyklostí občanského života, závěrů právní nauky a ustálené ústavně konformní soudní praxe. K tomu Ústavní soud dodává, že při rozhodování o výši nájemného bude obecný soud konstitutivním rozhodnutím (pro futuro) dotvářet objektivní právo. Vzhledem k mimořádnosti tohoto postupu musí dát soud účastníkům dostatek prostoru pro seznámení s principy jím dotvářeného práva a k využití adekvátních instrumentů, včetně eventuální změny žalobního petitu i možnosti uzavřít smír. V tomto smyslu se musí žalobci dostat od obecného soudu vhodného poučení, a to i nad rámec obecné poučovací povinnosti zakotvené v § 5 občanského soudního řádu.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 6. dubna 2006 sp. zn. I. ÚS 489/05 ve věci ústavní stížnosti J. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2005 č. j. 55 Co 150/2005-34 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 2. 2005 č. j. 38C 154/2004-21, jimiž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti vedlejším účastníkům řízení P. Z. a M. Z. na zaplacení rozdílu mezi tzv. regulovaným a obvyklým nájemným.

Výrok

I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2005 č. j. 55 Co 150/2005-34 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 2. 2005 č. j. 38 C 154/2004-21 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu chráněné čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2005 č. j. 55 Co 150/2005-34 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 2. 2005 č. j. 38 C 154/2004-21 se zrušují.

III. Vedlejším účastníkům se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Stěžovatel v podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) a Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále též „obvodní soud“), vydané ve sporu, v němž se vůči vedlejším účastníkům domáhal zaplacení peněžní částky představující rozdíl mezi obvyklým a regulovaným nájemným z bytu. Stížnost po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“).

V návrhu na zahájení řízení

Nahrávám...
Nahrávám...