Příběhy k zamyšlení - Opice a liška

Vládnout druhým může jen ten, kdo dokáže vládnout nejprve sobě.

Když zemřel lev, mocný král zvířecí říše, sešla se zvířata, aby si zvolila nového panovníka. Vynesla korunu, kterou hlídal v jeskyni drak, aby vyzkoušela, na kterou hlavu koruna padne. Ale na žádnou se nehodila – některá zvířata měla hlavu příliš úzkou, jiná širokou a další na ní měla rohy.

Také opice si posadila korunu se smíchem na hlavu – a hle, koruna jí dobře padla. I počala opice poskakovat, točit se na všechny strany a pitvořit se, což se zvířatům tak líbilo, že ji zvolila za královnu a klaněla se jí.

Jen lišce se volba  nelíbila, nedala to však na sobě znát. Přistoupila k nové panovnici, poklonila se a řekla: "Vím o skrytém pokladu a pochybuji, že kromě mě, o něm někdo ví. Všechny poklady náležejí dle práva králi, tedy nyní tobě."

Jakmile to opice uslyšela, už už se chtěla rozeběhnout za pokladem, aby ji  nikdo nemohl ošidit, a žadonila, aby jí liška ukázala cestu. Ta se však jen usmála a řekla: "Tak ty nám chceš vládnout a přitom neumíš ovládat sebe sama?"

Okolo stojící zvířata je přikyvovala a shodla se, že jen málo hlav je způsobilých nosit královskou korunu.