dnes je 20.5.2024

Input:

Nález 94/2007 SbNU, sv.45, K náhradě nákladů zastoupení při vyloučení věci k samostatnému projednání

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 45, nález č. 94

I. ÚS 462/07

K náhradě nákladů zastoupení při vyloučení věci k samostatnému projednání

Správní soud vzbudil svým postupem očekávání, že každý ze 17 původně společně žalovaných případů bude přezkoumávat přísně individuálně, což byla pro stěžovatele, který jasně vyjádřil, že upřednostňuje společné projednání, zřetelná pobídka, aby znova zevrubně přezkoumal jemnosti každého takového případu a aby nespoléhal na to, že sám dopředu identifikoval obecné jednotící prvky, jež bylo možno vztáhnout na všechna napadená rozhodnutí. Tím soud vyvolal na straně stěžovatele náklady (kancelářské a poštovní výlohy, práce věnovaná studiu a zpracování dokumentů, vypracování procesních reakcí). Poté soud vydal výrok, kterým ve svém důsledku popřel, že takové samostatné úkony bylo třeba činit.

Pokud správní soud v samostatně vedeném řízení nepřiznal stěžovateli za provedené úkony vyžadující právní pomoc žádnou náhradu nákladů zastoupení s odůvodněním, že stěžovateli již byly náklady uhrazeny v jiném řízení, vykročil z mezí, v nichž lze vykonávat státní moc (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen „Listina“), neboť použil argument v zákoně (§ 60 soudního řádu správního) neobsažený a neočekávatelný z hlediska předchozího postupu. Soud tedy nerespektováním čl. 2 odst. 2 Listiny zasáhl do stěžovatelova práva na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Jiřího Nykodýma a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) - ze dne 7. června 2007 sp. zn. I. ÚS 462/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. D. proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2006 č. j. 5 Ca 179/2005-41, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit stěžovateli pouze náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku.

Výrok

I. Výrokem II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2006 č. j. 5 Ca 179/2005-41 bylo nerespektováním čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod porušeno základní právo stěžovatele garantované čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Proto se tento výrok ruší.

Odůvodnění

I.

1. Stěžovatel se domáhal zrušení výše uvedeného výroku, jímž mu Městský soud v Praze (dále též jen „soud“ nebo „městský soud“) jako úspěšnému žalobci nepřiznal ve správním soudnictví náhradu nákladů zastoupení, a tvrdil, že postupem porušujícím čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní stížnost byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a splňovala i další formální náležitosti a podmínky projednání předepsané zákonem o Ústavním soudu.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti popsal procesní postup městského soudu, který ve věci žaloby, jež napadala celkem sedmnáct dodatečných platebních výměrů, nejdříve vyloučením věc rozdělil na samostatná řízení a vyzval stěžovatele k zaplacení 2 000 Kč soudního poplatku za každý takto nově vzniklý případ.

Nahrávám...
Nahrávám...