VNITŘNÍ
PŘEDPIS ZAMĚSTNAVATELE O PRUŽNÉM
ROZVRŽENÍ
PRACOVNÍ DOBY
Zaměstnavatel .............. (uvést jeho přesné
označení, sídlo, IČ),
zastoupený ..............
K zajištění jednotného postupu vydávám
tento
vnitřní
předpis
o
pružném rozvržení pracovní doby.
1. Obecné zásady
1.1. Pružné rozvržení pracovní doby (dále jen pružná
pracovní doba) se vztahuje na .......... (uvést, kterých zaměstnanců se pružné
rozvržení pracovní doby týká - např. platí pro všechny zaměstnance, pro zaměstnance
určitého provozu apod.).
1.2. Pružná pracovní doba umožňuje, aby si zaměstnanec
sám volil začátek a popřípadě i konec pracovní doby v rámci volitelné
pracovní doby. V základní pracovní době je zaměstnanec povinen být na pracovišti.
1.3. Pružné rozvržení pracovní doby se neuplatní v případech
upravených v § 85 odst. 5 ZP (bod 2.6. tohoto předpisu).
1.4. Za dodržování těchto zásad odpovídají příslušní
vedoucí zaměstnanci.
2. Rozvržení pružné pracovní doby
2.1. Volitelná pracovní doba je stanovena ve dnech ...........
v časovém úseku od ........ do ...... hodin (uvést konkrétní časový úsek - např.
od 6.00 do 20.00 hodin).
2.2. Základní pracovní doba, která představuje časový
úsek povinné přítomnosti na pracovišti, je stanovena od ........ do ...... hodin (uvést
konkrétní časový úsek - např. od 8.00 do 13.30 hodin, od 9.00 do 14.30 hodin,
od 9.00 do 15.30 hodin apod.).
2.3. Pružná pracovní doba je uplatněna jako pružný
pracovní týden. Zaměstnanec je povinen v kalendářním týdnu odpracovat stanovenou
týdenní pracovní dobu 40 hodin.
2.4. Přestávka na jídlo a oddech je určena od ..... do .....
(nebo O čerpání přestávky na jídlo a oddech rozhoduje zaměstnanec, vždy ale
tak, že je povinen ji čerpat nejpozději po uplynutí 6 hodin nepřetržité práce
od počátku směny v konkrétní den, a to v rozsahu 30 minut.
2.5. K výkonu práce přesahujícímu délku týdenní
pracovní doby se nepřihlíží, pokud nejde o práci přesčas nebo o napracování
neodpracované části pracovní doby.
2.6. Pružná pracovní doba se neuplatní:
a) při vyslání zaměstnance na pracovní cestu,
b) v době důležitých osobních překážek v práci,
po kterou zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu podle § 192 nebo dávky podle předpisů o nemocenském pojištění,
c) při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního
úkolu ve směně, jejíž začátek a konec je pevně stanoven, nebo brání-li jejímu
uplatnění provozní důvody. O neuplatnění pružné pracovní doby z těchto důvodů
rozhoduje bezprostředně nadřízený vedoucí zaměstnanec,
d) případně další případy určené zaměstnavatelem
2.7. V případech, kdy se pružná pracovní doba
neuplatní podle bodu 2.6 platí pro zaměstnance pracovní doba v pracovní
dny (popř. uvést v pondělí až pátek) se začátkem v ...... hodin
a koncem v ...... hodin (uvést začátek pracovní doby - např. v 8
hodin a konec pracovní doby - např.v 16.30 hodin apod.).
2.8. Počet odpracovaných hodin ve dnech, kdy se pružná
pracovní doba neuplatní, se do evidence týdenní pracovní doby započítává v rozsahu
počtu skutečně odpracovaných hodin, nejvýše však 8 hodin. K delší odpracované
době se v těchto dnech nepřihlíží, nejedná-li se o práci přesčas.
3. Překážky v práci na straně zaměstnance
3.1. Překážky v práci se posuzují jako výkon práce
pouze v rozsahu, ve kterém nezbytně zasáhly do základní pracovní doby, pokud
právní předpis nestanoví jinak.
3.2. Překážky v práci, které zasáhly do volitelné
pracovní doby, se posuzují jako omluvené, nikoliv však jako výkon práce
(nezahrnují se do odpracované doby) a neposkytuje se za ně náhrada mzdy
(platu).
3.3. Pokud právní předpis u překážek v práci stanoví přesnou
délku nezbytně nutné doby, po kterou zaměstnanci přísluší pracovní volno,
posuzuje se jako výkon práce celá tato doba. U celodenních překážek se za dobu
jednoho dne považuje doba průměrné délky směny, tj. 8 hodin.
3.4. Jestliže zaměstnanec pro omluvené překážky
v práci neodpracoval v týdnu celou nebo část volitelné pracovní doby,
protože mu v tom bránila překážka v práci na jeho straně, je povinen
tuto neodpracovanou dobu napracovat bez zbytečného odkladu v následujících
pracovních dnech, nejpozději však do konce příštího kalendářního měsíce, pokud
si s bezprostředně nadřízeným vedoucím zaměstnancem nedohodli jinou dobu
napracování. Napracování je možné pouze ve volitelné pracovní době, jestliže
nebyla dohodnuta jiná doba. Toto napracování není prací přesčas.
3.5. Jestliže zaměstnanec konal nad stanovenou týdenní
pracovní dobu práci, kterou mu nadřízený vedoucí pracovník nenařídil ani k ní
nedal souhlas, a bez svého zavinění nemohl takto odpracovanou pracovní dobu v
průběhu zbývající části týdne využít ke splnění své povinnosti odpracovat
stanovenou týdenní pracovní dobu, protože mu v tom zabránily důvody, které se
posuzují jako výkon práce, započte se mu tato doba do odpracované doby v týdnu
bezprostředně následujícím po odpadnutí uvedených důvodů. I v tomto případě je
zaměstnanec povinen dodržet základní pracovní dobu stanovenou na příslušný den.
4. Překážky
v práci na straně zaměstnavatele
4.1. Překážky v práci na straně zaměstnavatele se
posuzují jako výkon práce, pokud zasáhly do pracovní směny zaměstnance, a to
nejvýše v rozsahu průměrné délky pracovní směny (8 hodin), za každý
jednotlivý pracovní den.
5. Práce přesčas
5.1. Prací přesčas při pružné pracovní době je práce
konaná nad základní pracovní dobu, stanovenou na příslušný den, pokud ji zaměstnanec
konal na příkaz nebo se souhlasem nadřízeného vedoucího zaměstnance nad
stanovenou týdenní pracovní dobu (40 hodin).
5.2. O práci přesčas nejde, jestliže zaměstnanec konal
práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu, kterou mu nadřízený vedoucí zaměstnanec
jako práci přesčas nenařídil, ani k ní nedal souhlas. Další případy, kdy nejde
o práci přesčas, vyplývají z bodu 3.4. a bodu 3.5.
Tento vnitřní předpis
nabývá účinnosti dnem ..........
...................................................
razítko zaměstnavatele a podpis
jeho oprávněného zástupce
Komentář:
Obecně platí, že pracovní dobu rozvrhuje
zaměstnavatel, který také určí začátek a konec směn. Zaměstnanec je povinen být
na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny.
Určitou odchylku od této zásady uvedené v § 81 odst. 3 zákoníku práce představuje pružné rozvržení
pracovní doby upravené v § 85 zákoníku práce.
Při pružném rozvržení pracovní doby si zaměstnanec
volí sám začátek, popřípadě i konec pracovní doby v jednotlivých dnech v rámci časových
úseků stanovených zaměstnavatelem (dále jen volitelná pracovní doba). Časový
úsek, v němž je zaměstnanec povinen být na pracovišti, se nazývá základní
pracovní doba (dále jen základní pracovní doba). Pružné rozvržení
pracovní doby se může týkat všech zaměstnanců zaměstnavatele, nebo jen některých
provozů či úseků.
Začátek a konec základní pracovní doby určí
zaměstnavatel.
Záleží na zaměstnavateli, jak dlouhou základní dobu stanoví - např. 4 hodiny, 5
hodin, 6 hodin apod., a od kdy do kdy budou zaměstnanci povinni být na pracovišti.
Vzhledem k tomu, že přestávky v práci na jídlo a oddech nesmějí být
poskytovány na začátku ani na konci směny (viz § 88 zákoníku práce), zpravidla budou
poskytovány v základní pracovní době, do které se však nebudou započítávat.
S tím je třeba počítat v případě, že např. základní pracovní doba by
měla být podle názoru zaměstnavatele dlouhá 5 hodin a měla by začínat v 9
hodin. Pokud přestávka na jídlo a oddech bude zaměstnancům poskytována od 12,00
do 12,30 hod., konec základní pracovní doby…