dnes je 27.7.2024

Input:

č. 1043/2007 Sb. NSS, Řízení před soudem: odmítnutí návrhu

č. 1043/2007 Sb. NSS
Řízení před soudem: odmítnutí návrhu
k § 46 odst. 1 písm. c), § 103 odst. 1 písm. d) a § 109 odst. 3 soudního řádu správního k čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Odmítnutí návrhu proto, že byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou [§ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], lze vyhradit pouze případům nedostatku procesní legitimace a jen zcela zjevným nedostatkům legitimace hmotné, zjistitelným bez pochyb okamžitě, zpravidla již z návrhu samotného. Pokud tomu tak není, musí soud návrh věcně projednat; vyjde-li v této fázi nedostatek aktivní legitimace najevo, rozhodne o věci rozsudkem. Neučiní-li tak, postupuje v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zatěžuje řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) a § 109 odst. 3 věta za středníkem s. ř. s.].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, čj. 4 As 50/2004-59)
Prejudikatura: Výběr soudních rozhodnutí ve věcech správních č. 145/1997.
Věc: Dagmar F. proti Městské části Praha 7 - Úřadu městské části Praha 7 v přestupkové věci proti Boženě V., o kasační stížnosti žalobkyně.

Rozhodnutím Městské části Praha 7 ze dne 26. 5. 2003 bylo zastaveno přestupkové řízení proti obviněné Boženě V., zahájené dne 12. 2. 2003 na návrh žalobkyně. Řízení bylo zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, s odůvodněním, že obviněná z přestupku v době spáchání přestupku trpěla duševní poruchou, pro niž nemohla rozpoznat, že svým jednáním porušuje nebo ohrožuje zájem chráněný zákonem, nebo ovládat své jednání.
Žalobkyně s tímto postupem správního orgánu nesouhlasila a namítala, že správní orgán vydal ve věci rozhodnutí postupem, v jehož důsledku byla zkrácena na svém právu navrhovatelky na projednání přestupku proti občanskému soužití podle 5 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Tvrdila, že správní orgán neprokázal pro zastavení řízení zákonný důvod.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 8. 2003 žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s tím, že vyrozumění o zastavení řízení podle § 76 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích nepodléhá přezkumu soudu podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Vycházel z toho, že toto zastavení řízení je postupem správního orgánu podle § 76 odst. 3 věty druhé téhož zákona, proti kterému účastníci nemohou podat opravný prostředek; vyrozumění nemá náležitosti správního rozhodnutí podle § 46 a § 47 správního řádu.
Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti tomuto usnesení časově prvou kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 2. 2004 napadené usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vyložil, že žaloba směřovala proti rozhodnutí, jímž bylo zastaveno přestupkové řízení, zahájené dne 12. 2. 2003 na základě podání návrhu stčžovatelky. Na tom nic nezměnilo ani to, že proti rozhodnutí správního orgánu vydanému podle § 76 odst. 1 písm. e) zákona o přestupcích nelze podat odvolání, a že toto rozhodnutí se účastníkům řízení neoznamuje, ale účastníci se o něm pouze vyrozumějí. Pravomoc soudu k přezkoumání takového rozhodnutí je dána. Konstatoval, že Městský soud v Praze
Nahrávám...
Nahrávám...