č. 1200/2007 Sb. NSS, Stavební řízení: řízení o odstranění dočasné stavby
č. 1200/2007 Sb. NSS
Stavební řízení: řízení o odstranění dočasné stavby
k § 88 odst. 1 písm. d) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákona č. 83/1998 Sb.*)
k § 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního
V případě, že vlastník dočasné stavby v průběhu řízení o jejím odstranění podle § 88 odst. 1 písm. d) stavebního zákona z r. 1976 podá žádost o změnu užívání této stavby nebo prodloužení doby jejího trvání, stavební úřad řízení o odstranění stavby přeruší a vede řízení o podané žádosti. Pokud této žádosti stavební úřad vyhoví, řízení o odstranění zastaví; v opačném případě v řízení o odstranění stavby pokračuje.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2007, čj. 8 As 28/2005-120)
Prejudikatura: srov. č. 554/2005 Sb. NSS.
Věc: Akciová společnost Z. proti Magistrátu města Pardubic o odstranění stavby, o kasační stížnosti žalobkyně.
Úřad městského obvodu Pardubice VII rozhodl dne 17. 6. 2004 podle § 88 odst. 1 písm. d) stavebního zákona o odstranění dočasné stavby ve vlastnictví žalobkyně - „Dřevěné provizorní salaše pro 50 ks mladého dobytka“. Žalobkyně v řízení o odstranění stavby podala žádost o změnu užívání své stavby.
K odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 10. 2004 rozhodnutí stavebního úřadu částečně potvrdil a částečně změnil co do lhůty pro odstranění stavby tak, že ji prodloužil z jednoho na šest měsíců.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně správní žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích.
V žalobě namítala zejména to, že stavební úřad její žádost o změnu užívání nevzal v úvahu. Krajský soud v Hradci Králové shledal žalobu podle § 78 odst. 7 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. nedůvodnou a zamítl ji. Námitku žalobkyně - ignorování její žádosti o změnu užívání stavby - soud vyhodnotil jako nedůvodnou. Jestliže stavební úřad nereagoval na dřívější žádosti žalobkyně o změnu užívání stavby, žalobkyně měla dostatek zákonných prostředků za účelem ochrany svých práv (např. opatření proti nečinnosti podle § 50 správního řádu z roku 1967). Jestliže však uplynul důvod pro další trvání stavby [§ 88 odst. 1 písm. d) stavebního zákona], není možné rozhodovat o změně jejího užívání v řízení vedeném podle § 85 a násl. stavebního zákona, protože, když zanikl důvod jejího trvání, nelze logicky rozhodnout o jejím dalším užívání.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost.
V kasační stížnosti zejména namítala, že o její žádosti o změnu užívání stavby stavební úřad nijak nerozhodl, a stěžovatelka tak byla zbavena základního práva účastníka správního řízení. Právní názor krajského soudu, podle kterého, pokud uplynul důvod pro další užívání stavby, není možno rozhodovat o její změně, nemá oporu v právním předpise. Žádné zákonné ustanovení totiž neobsahuje pravidlo, že u stavby s určitým účelem a na určitou dobu trvání nelze ve stavebním řízení povolit změnu v jejím užívání, a v souvislosti s tím i změnu doby jejího trvání. Proto měl stavební úřad nejdříve rozhodnout o žádostech stěžovatelky o změnu užívání a teprve po jejich případném pravomocném zamítnutí měl rozhodnout o odstranění…
